logo itpoint.cz

Totální zatmění 1999

Dělá se vám v posledních týdnech špatně při slově zatmění? Mám pro vás pochopení, nechcete-li recidivu, raději nečtěte. I část naší redakce si toto poslední dobrodružství století nenechala ujít. Jde o pohled na kombinaci astronomického jevu a moderní techniky konce tisíciletí.

O celou záležitost jsem se začal zajímat asi od dubna. Jako asi každý jsem podrobně prostudoval jak české zdroje Internetu, tak mezinárodní. V posledním týdnu bych snad dokázal zakreslit pás totality do mapy Evropy i zpaměti. Bohužel jako asi každému, kdo se o zatmění zajímal, chmuřily mé čelo prognózy meteorologů. V nejbližším jižním příhraničí, ale nakonec v celé Evropě byly předpovědi spíše neveselé. A cestovat do západní Asie se mi přece jenom nechtělo.

Nakonec v úterý v předvečer vesmírného představení, po více než třech hodinách zkoumání satelitních snímků oblačnosti jsme se s podobně postiženými přáteli rozhodli pro cestovně maximálně možnou variantu, tedy pro Maďarsko. Ani to však neměla být jistota. Statisticky sice zde měla být vyšší naděje na čistou oblohu než třeba v Německu, ale podle televizního reportéra od Balatonu byla místní předpověď také nedobrá. Utěšovali jsme se, že při nejhorším bude možné ještě uskutečnit přesun východním směrem uvnitř pásu totality, což by na potenciálně přeplněných německých dálnicích nemuselo být možné.

Během noci jsme uskutečnili přesun přes dvoje hranice, naštěstí celkem volné. Mocnými zážitky byl zejména maďarský přechod Rajka, který je poněkud rozestavěný a neoznačený a tak se nejenom naše auto ocitlo spolu se všemi ostatními v části určené pro kamiony.

Po náročném překročení hranic nás čekal další šok, potvrzující tvrdost maďarské cesty ke kapitalizmu. Ačkoliv Maďarsko nemá mnoho dálnic, za těch několik málo si nechá dobře zaplatit. Pokud porovnáte cenu týdenní celostátní rakouské nálepky za 70 šilinků a maďarské jednorázové mýtné 100 šilinků, pochopíte. Současně systém značení silně připomíná český způsob v restauracích a pokladnách památek, kde u cen v korunách bývá slovní dovětek Češi polovic nebo cena vypsaná slovem. Jak jinak nazvat, když v jinak čtyřjazyčné mapě Maďarska je část vysvětlující polohu mýtnic pouze v maďarštině, jazyku cizinci tajemnějšímu než čeština? I toto úskalí jsme překonali a uháněli k Budapešti, abychom zde odbočili na jih a tak se vyhnuli snad zataženému Balatonu. Během jízdy jsme se neustále ujišťovali, jak jsou krásně vidět hvězdy a je jasno. Bohužel od západu byly zřetelné záblesky postupující fronty. Budapešť nás svým vzhledem velmi překvapila, při pohledu z auta dělá dojem ještě západnějšího města než třeba Vídeň.

Kolem sedmé hodiny ranní jsme se nacházeli již v pásu totality asi 70km jižně od Budapešti. Jedinou kolonu vytvářela rozkopaná silnice s jednosměrným provozem, ale známe z domova. Horší byl ale intenzivní liják a zcela šedivá obloha klenoucí se nad kukuřičnou rovinou. Otázkou úspěchu se stalo zjištění, kde bude konec této oblačnosti a kam směřuje. Prokleli jsme operátorky Paegasu, protože číslo pro napojení na internet, tak, jak nám ho pro mezinárodní provoz řekli ještě doma, nefungovalo. Nezbylo, než být velmi nepříjemný na Paegasí call-centrum, což vzhledem k ceně roamingového hovoru šlo velmi snadno. Kýžené jsme se po vyslechnutí mnoha minut hudby v přidržení obdrželi a stáhli jsme si aktuální družicové snímky. Maďarsko byla jediná šedivá plocha, naštěstí s náznakem jakéhosi oka na západ od nás. Nebudu vás napínat, skončili jsme obloukem přes půl Maďarska asi 15km východně od Balatonu. Cestou jsme potkávali mnoho aut stojících na krajnicích a polních cestách, očekávajících divadlo. Na obloze putovali velcí beránci, ale bylo nám jasné, že už nemáme šanci ujíždět rychle někam, kde zrovna nebudou. Rozložili jsme stativy a snažili se vyspat.

Začátek částečného zatmění přišel přesně podle jízdního řádu nebeské mechaniky. Jako všichni v okolí jsme také začali experimentovat se slunečními filtry, jak před teleobjektivy kamer, tak před vlastníma očima. Čas a Měsíc postupoval. Pod listím stromů se objevily srpečky, ochlazovalo se a krajina dostávala sinalý nádech. srpky
Husí kůže Kouzelná krajina

Vlastní začátek úplného zatmění nás trochu překvapil, nebyla noční tma, pouze jakýsi silný soumrak. Vysoko na nebi zářil malý stříbrný prstýnek, z očekávaných hvězd se ukázala pouze Venuše. Snad nejkrásnější byl ale obzor, kdy čarokrásné mnohobarevné červánky obepínaly naše stanoviště kolem celého obzoru. Podle předpovědí jsme také pocítili závan atavistické bázně z mizejícího Slunce, dárce tepla a života. Nevím, zda se zvířatům ježila srst, nám ano.

korona Netrvalo dlouho a za Měsíčkem vytryskl opět první paprsek. Zjistili jsme, že díky nemožnosti měnit parametry osvitu u automatických digitálních kamer (OLYMPUS 1400XL) bylo vlastní úplné zatmění dost přesvícené. Teprve první sluneční paprsek přivedl automatiku k rozumu. Divadlo skončilo a mnoho diváků začalo ihned balit a odjíždět, ačkoliv zatmění jako částečné pokračovalo. My jsme vydrželi o trochu déle, ale i nás čekala náročná dlouhá cesta. a je konec

Je otázkou, zda k úspěchu, tedy nalezení místa bez oblačnosti, přispělo štěstí anebo fantastická možnost studovat pohled na mateřskou planetu na displeji počítače i uprostřed pusty díky možnostem daných dnešní technologií. Náhoda přeje připraveným.

Takže v Africe 2001 či Španělsku 2005 nashledanou?

Článek ze dne 15. srpna 1999 - neděle