logo itpoint.cz

Upgrade Telekomunikačního zákona, aneb jak to vidí ti, kteří k tomu mají co říct

Za spoluúčasti odborníků z telekomunikačních firem a asociací probíhá již několik měsíců proces připomínkování znění nového Telekomunikačního zákona. A jaká je aktuální situace ?

Za spoluúčasti odborníků z telekomunikačních firem a asociací probíhá již několik měsíců proces připomínkování znění nového Telekomunikačního zákona (TZ). O tom, že to není vůbec jednoduchá záležitost, Vás jistě lehce přesvědčíme.

Na základě prostudování nového znění TZ, který byl předložen k vládnímu projednání dne 30.6.1999, byly celkové názory zúčastněných připomínkujících shrnuty následovně :

Odborné zpracování připomínek k TZ, které vypracovaly asociace nebo i jednotlivé firmy nebyly vůbec zahrnuty do nového znění TZ, aniž by byly se zástupci těchto subjektů prodiskutovány. Tyto připomínky byly velice odborně a kvalitně zpracovány, jak celkovým znění paragrafů, tak i s patřičným odůvodněním. Není zanedbatelné, že připomínky od různých firem, které byly ještě dopracovány v příslušných asociacích byly shodné v 90% u všech nejvíce připomínkovaných paragrafů. To svědčí o závažných nedostatcích původního připomínkovaného zákona, ale v současném znění pokud tyto odborné připomínky nebyly vůbec brány v úvahu je tato situace alarmující.

Bude vypracováno společné stanovisko všech zúčastněných asociací, které se formou dopisu zašle předsedovi Legislativní rady vlády do 30.7.1999. Zároveň na vědomí ministru MDS ČR.

Na základě již vypracovaných a předložených připomínek, každá asociace vypracuje priorizaci svých nejdůležitějších připomínkovaných paragrafů. Podle předběžných zpracování je možné najít shodu předběžně u 105§ ze 117§.

Bude vytvořena koordinační legislativní skupina, tvořena ze zástupců všech zúčastněných asociací (každá asociace jmenuje dva své zástupce).

Legislativní sekce ČAT a koordinační legislativní skupina Asociací bude vypracovávat i připomínky k doprovodným vyhláškám a vládním nařízením, které tvoří součást TZ. Zároveň bude zajištěna návaznost na stavební zákon a živnostenský zákon.


Připomínky k návrhu zákona o telekomunikacích a o změně dalších předpisů - červen 1999

Návrh plně netransponuje, nebo transponuje chybně relevantní principy a zásady obsažené v dokumentech EU, čímž není plněno usnesení vlády ČR č.171 z 11.3.1998 a usnesení předchozí a stanovisko Legislativní rady vlády ČR ze 7.1.1999. V celé řadě případů je návrh v rozporu s vládou schváleným věcným záměrem zákona a s dokumentem Národní telekomunikační politika. Všechna uváděná neplnění, rozpory či chybné transpozice lze dokladovat.

V návrhu stále chybí řada definic pojmů, které jsou v něm dále používány. Kromě toho i některé z definic v návrhu obsažených jsou nelogické (např. definice tísňových volání) nebo neodpovídají definicím v dokumentech ES (např. definice telekomunikační služby).

Předloha je v podstatě návrhem zákona o samostatném ČTÚ a posílení jeho mnohdy zbytečně byrokratických kompetencí a rozhodovacích pravomocí, zatímco evropský trend směřuje k regulaci na základě dobrovolné a uvědomělé účasti regulovaných subjektů. Ke zvýšení objektivity rozhodování by bylo vhodné vytvořit kolektivní vedení Úřadu bez vlastního administrativního aparátu, např. nezávislou "Telekomunikační komisi". Vztah Úřadu a MDS je nejasný, šlo by o paralelní orgány, jejichž případné spory by mohly být řešeny jen na půdě parlamentu. Silný a nezávislý regulační orgán by musel mít kontrolovatelné pravomoci a přezkoumatelná rozhodnutí, nejlépe v plné jurisdikci; návrh přitom předpokládá pouze část postupů v řádném správním řízení, proti mnohým rozhodnutím Úřadu však nepřipouští opravné prostředky ve správním řízení.

Požadavek na ověřování technické způsobilosti tzv. začleňovaného zařízení (§ 5) nemá oporu v žádném dokumentu EU. Držitel licence sítě musí garantovat parametry v koncových bodech sítě či v rozhraních a každé použité zařízení musí splňovat podmínky zákona č. 22/1997 Sb. Ověřování jeho technické způsobilosti Úřadem je zbytečnou byrokratickou činností vedoucí pouze ke zvyšování nákladů a administrativní náročnosti za účelem posílení důležitosti Úřadu.

Opakované poplatky, které neslouží rozvoji telekomunikací a ani nemohou být určeny pro činnost Úřadu, neboť (s výjimkou poplatků určených pro účely radiokomunikačního fondu) jsou příjmem státního rozpočtu, nejsou transparentním způsobem (včetně jejich výše) zdůvodněny a budou značnou finanční zátěží pro držitele licence. Jejich zavedení, představující de facto další zdanění bude ve svém výsledku kontraproduktivní, neboť tyto zvýšené náklady se nutně musí promítnout v cenách pro koncové uživatele. Poplatky by měly být určeny pouze na krytí souvisejících nákladů Úřadu.

Návrh obsahuje řadu vnitřních rozporů a nejednoznačných znění, např. postupy a zásadami o povolování nejsou pokryty všechny telekomunikační činnosti dle § 14 (např. neveřejné sítě poskytující neveřejné telekomunikační služby, neveřejné sítě připojené k veřejné síti, veřejné radiokomunikační služby, apod.), nejednoznačný výklad je dále v problematice přidělování čísel a kmitočtů (možný různý výklad podle § 25, 57, 58, 71 a 72), v připojování koncových zařízení na základě ohlášení (§ 47, odst.1 písm. c) nebo na základě žádosti a následné smlouvy o připojení (§ 38, odst. 4) apod.

Návrh neobsahuje (v rozporu se schváleným záměrem zákona a Národní telekomunikační politikou) transparentní princip financování univerzální služby; v této věci nelze odkazovat na prováděcí předpis, neboť povinnosti mohou být ukládány pouze zákonem. Rozsah univerzální služby stanovený zákonem přitom nelze měnit nařízením vlády. Ponechány bez povšimnutí zůstaly návrhy na určení poskytovatele univerzální služby na základě výběrového řízení i návrhy metodiky financování této služby.

Pronájem telekomunikačních okruhů je jednou z cest zabezpečení rychlého nástupu konkurence. Pravidla pro poskytování této služby v návrhu (§ 34) však nejsou ve shodě s požadavky příslušných, tuto problematiku upravujících Direktiv 92/44 a 97/51, zejména neukládají stejné povinnosti všem subjektům, na něž se vztahují.

Zcela zmatečně a nepřehledně je koncipována část zabývající se problematikami otevřeného přístupu k síti a propojování (hl. VI).Třebaže se jedná o související problematiky, bylo by užitečné je důsledně vnitřně členit na části o přístupu k síti a ke službám, připojování (včetně připojování neveřejných sítí) a propojování. Přitom musí být správně a plně interpretována Direktiva 97/33 (včetně vymezení držitelů licencí a poskytovatelů, kteří mají právo, resp. povinnost se propojit) a Direktivy 90/387 a 98/10.

Jednou ze zásadních podmínek pro zavedení spravedlivé konkurence by mělo být rebalancování cen a odstranění křížového financování. Tím budou vytvořeny spravedlivé podmínky pro konkurenci v dnes lukrativních úrovních sítě (meziměstská a mezinárodní). Návrh zákona v rozporu s věcným záměrem a Národní telekomunikační politikou neobsahuje principy stanovení cen za telekomunikační služby ani cen za propojení. Způsob tvorby cen uvedený v návrhu zákona (tj. cenovým rozhodnutím Úřadu) je v rozporu jak s Direktivou 96/16, podle níž má být držiteli licence umožněno stanovit ceny na základě nákladů, tak se zákazem křížového financování (§ 82).

Návrh nepřehledně (v celkem 3 hlavách) uvádí povinnosti a práva držitelů licencí, přičemž ne vždy správně jsou převzaty povinnosti (zejména z Direktivy 98/10 - operátorské a informační služby, tísňová volání). Nepřesně jsou rovněž převzaty povinnosti související s předáváním, resp. potlačením identifikačních dat mezi volajícími (§ 87).

Část zákona týkající se ochrany telekomunikačního tajemství by měla být precizněji formulována, aby nedocházelo ke sporům o výklad jednotlivých ustanovení. Např. v Direktivě 97/66 jsou specifikována data, která nemusí být vymazána. Návrh nepočítá s tím, že některá data musí být předávána mezi držiteli licence (a to i ve vztahu k cizině) pro účely zajištění propojení a přístupu k síti a pro účely boje proti organizovanému zločinu v telekomunikační sféře (FRAUD).

Není možné, aby držitelé licencí byli zavázáni veškeré informace a dokonce celé databáze poskytovat zcela bezplatně. Současné zvláštní předpisy, na které odkazuje § 87 a § 88, konkrétní oprávnění k poskytování informací formulují velice nepřesně, legislativním výkladem lze často dospět k tomu, že konkrétní oprávnění není dáno nebo je sporné. Např. § 34 odst. 13 zák.č. 337/1992 Sb. uvádí oprávnění pouze pro "orgány spojů", kterými držitelé licencí v žádném případě nejsou. Ustanovení řady zvláštních zákonů obsahují povinnost mlčenlivosti - § 8 tr. řádu, § 128 o.s.ř., § 32 odst. 3 správ. řádu, § 47 odst. 2 zák. o policii, apod.

Část zákona týkající se telekomunikační činnosti v období krizových situací není v souladu s návrhem zákona o krizovém řízení a integrované záchranné síti.

Část zákona týkající se ochrany a výstavby nadzemních a podzemních vedení telekomunikační sítě (§ 90 - § 93) není zpracována vhodným způsobem, který by umožnil ve veřejném zájmu rychlou výstavbu, provoz a údržbu telekomunikačních zařízení. Rozporně je zpracována část týkající se věcného břemene a jednorázových náhrad za omezení vlastnického práva. Upravit by se měla i definice nadzemního telekomunikačního vedení. V rozporu s věcným záměrem zákona navrhovaná úprava neobsahuje problematiku přeložek telekomunikačních zařízení a problematiku nájmu silničního pozemku dle zák. č. 13/1997 Sb.

červenec 1999


Asociace dodavatelů systémů pro společný příjem a rozvod TV a R signálů
Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí (APVTS)
Asociace provozovatelů kabelových a telekomunikačních sítí v ČR
Asociace poskytovatelů obsahu sítě Internet (APO)
Česká asociace kabelových komunikací (CACC)
Sdružení pro informační společnost (SPIS)
Českomoravská elektrotechnická asociace
Česká asociace telekomunikací (ČAT)
Asociace firem pro ochranu informací

Článek ze dne 28. července 1999 - středa

Ušetřete peníze větším využitím proxy serverů