logo itpoint.cz

Český Telecom nemůže za všechno

Nejen Telecom je operátor s výrazným podílem na trhu. Stejně zde dominují i dva mobilní operátoři. Ty bohužel ale zatím nikdo nenutí podrobit se v oblasti propojení stejnému procesu, jaký pozorně sledujeme u Českého Telecomu. Je to velká škoda pro všechny účastníky.

Hitem českého odborného zpravodajství přelomu milénia je bezpochyby liberalizace trhu telefonních služeb. Jako klíčový moment je vnímáno uzavírání dohod o propojení. Zatímco noví operátoři zde mají v podstatě volnou ruku, legislativa vkládá na dominantního, dříve monopolního operátora řadu povinností. Není to trest za monopol, ale nutnost pro umožnění fungování dalších subjektů na trhu. Nakonec není zásluhou ani chybou Českého Telecomu, že zrovna on byl monopolním operátorem. Je to výsledek minulých politických poměrů a rozhodnutí, ale nejen těch.

Pokud se podíváme do západoevropských zemí, zjistíme, že ačkoliv zde vždy fungoval volný trh, v telefonních službách tyto státy řeší v posledních letech stejný problém jako my. Nakonec i při pohledu za oceán na nejliberálnější trh v USA zde státní moc před cca dvaceti lety sáhla k regulačním protimonopolním opatřením vůči společnosti AT&T, která se svého dominantního postavení domohla zcela přirozenou cestou, bez zvláštní podpory státu. Tehdy došlo k nucenému rozdělení na mateřskou AT&T a tzv. babybells. AT&T pak směla provozovat pouze dálkový provoz, místní sítě měla zapovězeny. Ty obhospodařovaly pro určité regiony právě nástupnické firmy babybells.

Z tohoto příkladu je zřejmé, že je nutné kontrolovat či regulovat v telekomunikacích vždy, když dojde k dosažení určitého podílu na trhu, ať již takové postavení nazveme dominantním, nebo monopolním, bez ohledu na historické důvody, které vedly k tomuto stavu.

Hranice dominantního podílu na trhu je určována různě.

Mezi tato omezení patří mimo jiné povinnost zveřejňovat svou referenční nabídku propojení pro ostatní provozovatele veřejných telekomunikačních sítí, tedy pro jiné operátory. U nás to řeší zcela jasně § 39 telekomunikačního zákona ve svém 7. odstavci.

Při sledování a analyzování situace okolo nejžhavější referenční nabídky propojení, tedy tzv. RIO Českého Telecomu se trochu pozapomnělo, že v našem telekomunikačním ringu mezitím vyrostli i další operátoři, podléhající této povinnosti nabídnout všeobecně podmínky propojení do svých sítí.

Ano, tušíte správně. Jde o mobilní operátory. Jejich sítě jsou veřejné a suma jejich účastníků dokonce na sklonku minulého roku překročila počet pevných linek. Podle ČTÚ, přesněji jeho opatření č. OÚ-7/S/2000 jsou takovými operátory veřejné mobilní telefonní sítě jak Radiomobil, tak i Eurotel. Eurotel je označen za dominantního operátora, tedy úředním jazykem za provozovatele s výrazným podílem na trhu, dokonce i v kategorii veřejné telefonní sítě všeobecně, tedy přímo po boku Českého Telecomu.

Tím se nic nemění ani pro Radiomobil. V tomto bodě zákon nerozlišuje pevné a mobilní sítě, a je to jistě správné. Nakonec všechny jsou součástí očíslovacího plánu a tedy každý nový operátor pevných linek bude muset řešit i propojení svých účastníků do mobilních sítí, zvláště když představují rovnocennou polovinu z počtu účastníků. Tato referenční nabídka mobilních operátorů by pak podléhala stejnému režimu ze strany regulátora ČTÚ jako je tomu u Českého Telecomu, kde dokonce poslední zprávou bylo ze strany ČTÚ direktivní stanovení cen za propojení.

Je škoda, že mobilní operátoři takto mohou platný zákon ignorovat. Otázkou je, zda to umožňuje absence závazných termínů, v každém případě u propojovacích smluv těchto mobilních operátorů s novými subjekty by tak nemusely být zajištěny principy transparentnosti a nediskriminace. Lze jen doufat, že pokud rychle své referenční nabídky nevydají sami zmínění operátoři, připomene jim jejich povinnost dostatečně razantně regulátor. Je to cesta v zájmu všech účastníků odbourat nesmyslně vysoké sazby za volání z pevných telefonů na mobily, která staví vysokou zeď mezi svět pevných a mobilních telefonů. Právě díky vyrovnání počtu účastníků obou druhů sítí je třeba usilovat o jejich sbližování a nikoliv oddělování, jak se tomu děje dnes.

O tom, jak zde byl trh deformován svědčí rozmach způsobů, jak tuto nesmyslně vysokou sazbu obejít, ať již jde o nasazení GSM bran do pobočkových ústředen, či přímé napojení velkých zákazníků do sítí mobilních operátorů.

Menší účastníci, typicky domácnosti, jsou tak jasně diskriminováni, protože se jim podobné způsoby nevyplatí.

Naopak jsou vlastně nuceni pořizovat si mobilní telefon jako alternativu pevné linky pouze pro volání mobilních účastníků, ačkoliv by ho možná při rozumnější sazbě z pevné linky vůbec nepotřebovali.

Pro mobilní operátory je tato sazba stále zdrojem nespravedlivých, leč podstatných příjmů, jak přímých z uskutečněných spojení z pevné sítě, tak nepřímých, jak naznačila minulá věta.

Článek ze dne 24. ledna 2001 - středa