logo itpoint.cz

Rád cestuji pražskou hromadnou dopravou tvrdí Robert Barnes - generální ředitel společnosti Telia

Povídání nejen o tom, jak se učitel čínštiny stal úspěšným byznysmenem v telekomunikacích ...

Oběd s Robertem Barnesem - generálním ředitelem společnosti Telia, hovořila Zuzana Picková z časopisu Euro.

Jako dítě Robert Barnes strašně rád jedl rýži. Všichni si z něj dělali legraci, že byl v minulém životě Číňanem, nebo že má s Čínou přinejmenším něco společného. Nakonec vystudoval čínštinu a odjel do Číny učit angličtinu. Potkal tam i svou budoucí manželku, Švédku, která má k Číně také blízko a stejně jako Barnes mluví čínsky.

Pro oběd však Robert Barnes nevybral čínskou restauraci, ale indickou. Kromě čínské kuchyně má totiž rád i thajskou, mexickou a právě indickou. Pokud jde o jídlo, rád také zkouší vše, co je nové. Z českých jídel to však za rok pobytu v Praze bylo pouze vepřo knedlo zelo. K tomu, jak sám říká, jedině dobře vychlazené orosené české pivo. Všechny speciality pro náš oběd v restauraci Rasoi v Dlouhé ulici vybral Barnes. Spolehla jsem se na jeho znalost indické kuchyně a na to, že do téhle restaurace rád chodí i s manželkou. Nezklamal. Vše, co se nakonec objevilo na stole na rozpáleném grilu i na malých miskách zahřívaných svíčkou, stálo za to.

Z učitele čínštiny byznysmenem

Barnes vyrostl v USA ve Virginii a studoval humanitní vědy, jazyky a historii. Po škole odjel učit na sever Číny angličtinu. Zdokonalil se tam v čínštině a po návratu do Spojených států váhal, co dál. Začal pracovat v Senátu ve Washingtonu a hodně se pohyboval v mezinárodním prostředí. Lákal ho byznys, a tak se v roce 1989 rozhodl, že si udělá MBA.

Necelé tři roky k tomu navíc studoval další stupeň humanitních věd. Zároveň pracoval. S dalšími diplomy v kapse přišel na ministerstvo obchodu a připravoval exportní programy. Zaměřoval se na Asii, dělal analýzy trhů, podnikatelského prostředí. Jeho posledním působištěm byl Tchaj-wan. S manželkou chtěli mít děti, ale představě o tom, kde mají vyrůstat, tato země neodpovídala. "Dětství jsem strávil na malém městě, moje žena ve Švédsku, což je hlavně příroda, a to bylo zase prostředí, které si pro děti přestavovala ona. To na Tchaj-wanu chybělo. Tam bylo strašně rušno a málo zeleně." Rozhodli se pro život ve Švédsku, jedné z telekomunikačně nejvyspělejších zemí.

Barnes nastoupil právě do telekomunikací - ke společnosti AT&T Unisource a pracoval na vývoji produktů a služeb. V roce 1999 přešel k největšímu skandinávskému poskytovateli internetu, společnosti Telia, do divize sítí. Stal se projektovým manažerem pro Česko.

Do Prahy přijel loni a řídí tu prozatím jen poměrně malý byznys. Na dotaz, zda přijít na český telekomunikační trh teprve loni nebylo trochu pozdě, odpovídá rezolutně ne. "Aby naše přítomnost tady měla smysl, musí existovat soutěž. A ta přichází teprve nyní, takže pozdě rozhodně nepřicházíme." Je přesvědčen, že nabízí-li Telia celoevropské a transatlantické sítě a služby, se svými konkurenty si poradí i tak. "Jsme jediní, kdo Česko spojuje s mezinárodní sítí, která je plně v našem vlastnictví." Hlavním konkurentem švédské společnosti je v České republice i jinde po světě KPNQuest. Ten už se tu však usadil podstatně dříve.

Nakonec Barnes připouští, že postaví-li Telii vedle France Télécomu nebo Deutsche Telekomu, tak pozdě přišli. Za velkou chybu považuje to, že se nepodíleli na budování mobilních sítí. Trvá však na tom, že pro dobrý byznys tu mají dost prostoru. Dokládá to itím, že nedávno dostali dvě licence k vybudování a provozování telekomunikační sítě a poskytování služeb v Česku >>>. Takové licence dostaly i jiné firmy, které na trhu působí zhruba stejně dlouho.

Barnes věří, že oproti jiným má Telia výhodu v tom, že veškeré sítě, tedy linky, díky nimž fungují telekomy, plně vlastní a není odkázána s jejich provozem na někoho dalšího. "Tím máme možnost udržet si stabilní ceny a koneckonců zákazník vidí, že firma s takovým zázemím těžko zkrachuje." Telia zajišťuje služby pro společnosti, které dál nabízejí hlasové, datové a další telekomunikační služby svým zákazníkům.

Barnes je optimistou a nepochybuje o tom, že o klienty nebude mít Telia nouzi. "Už nyní s námi řada firem uzavírá partnerství. V Česku, ale i v Polsku, Německu, Rakousku nebo na Slovensku. V příštích letech totiž v telekomunikačním byznysu bude nejdůležitější přenos všeho : hlasu, dat ... Přesně to děláme.

"Na život v Číně Robert Barnes vzpomíná jako na zábavné dobrodružství. "Je to skvělá zkušenost, člověk se naučí na věci dívat jinak, než byl zvyklý."K úspěchu v cizí zemi je podle něj důležité chápat její kulturu a pokud možno znát i jazyk. Česky zatím nemluví, ale učí se. Kulturu střední a východní Evropy teprve poznává. "Jsem Američan a teprve teď zjišťuju, že o střední a východní Evropě nevím skoro nic."Historii a kulturu se snaží poznat nyní cestováním. Pochvaluje si, jak se z Prahy dá výborně jet na výlet do Vídně, Budapešti, Bratislavy nebo do Krakova. Po Praze a okolí už nyní vozí návštěvy, které za ním přijíždějí ze Švédska i z Ameriky.

Nejraději má v Praze procházky po nábřeží. Od Národního divadla směrem k Rudolfinu, v noci, kdy je vše nasvícené. Jeho dvěma synům, kterým je dva a půl roku a čtyři a půl roku, jsou krásy Prahy a Česka ukradené. Líbí se jim tu, ale ze všeho nejvíc je zajímají tramvaje. "Znají všechny linky, kam která jezdí, a pokaždé, když jdeme ven, nám to přeříkávají a chtějí se svézt." I Barnes si pochvaluje pražskou hromadnou dopravu, což je na člověka, který se pohybuje v byznysu a klidně by mohl jezdit třeba švédským volvem, poněkud nezvyklé. "Hromadná doprava v Praze je dokonalá," říká s nadšením. "Jasně, některé vlaky v metru už něco pamatují, ale všechno to jezdí pořád. Tramvají se dostanete skoro všude," prohlašuje s nadšením. Na mé námitky, že v centru Prahy je cesta tramvají na nervy, jen stručně odpoví, že to nevadí. "V Americe všichni používají auta, tohle tam prostě není. A navíc je tahle doprava neuvěřitelně levná, i měsíční předplatné." Využívá toho.

Chci dům ve Švédsku i v USA

Na světě je několik míst, která má hodně rád. Jsou to pláže v Severní Karolíně, kde je málo hotelů a klid. A pak lesy ve Švédsku, kde se mu líbí se sám nebo s rodinou procházet a v zimě také běžkovat. I když na sport Robert Barnes nemá v současnosti mnoho času, na lyže, ať sjezdové nebo běžecké, se snaží udělat si čas. Rád běhá a cvičí. Volné chvíle však dnes věnuje rodině. Občas vaří, prý ho to baví. Někdy mu ostatně ani nic jiného nezbude, protože některé speciality třeba z čínské kuchyně manželka vařit odmítá. Manželka je Švédka, a tak do její vlasti jezdí aspoň občas za rodiči. Barnesovým snem je mít ve Švédsku starý hezký dům.

A druhý ve Spojených státech. "Když na to budu mít peníze," dodává s úsměvem. I po letech strávených mimo USA se cítí být Američanem. Když se ho ptám, jak vidí svou další kariéru, říká, že by rád pracoval v nějaké větší zemi. "A možná bych mohl dělat i něco od samého začátku, něco, kde musíte mít ten první nápad," uvažuje. Je si však jist, že zůstane u telekomunikací. Rád poslouchá rock, třeba R.E.M. S chutí poslouchá jazz, blues, ale i klasickou hudbu. Do divadla v Česku nechodí. Nedávno byl s manželkou v kině na Tanci v temnotách. "Byl to skvělý film, jen jsme s manželkou pak měli pocit, že jsme právě přežili havárii. Museli jsme jít na skleničku."

Host LN si v restauraci Rasoi vybral Murg Tikka, což jsou kořeněné kuřecí kousky se smetanou, cibulí a citronem a kuře Makhanwala v rajčatové omáčce. K tomu brambory v jogurtové omáčce a koření s názvem Aloo Dahiwala, rýži a chléb. Na závěr café laité. Pil mattonku.

Článek byl převzat se souhlasem autorky, paní Zuzany Picková / časopis Euro, děkujeme.

 www.telia.com

Článek ze dne 15. května 2001 - úterý

Vše ohledně GDPR - metodika - certifikace - školení - pověřenec