logo itpoint.cz

I ostatní státy světa se musely vyrovnat se změnami svých telefonních čísel

Několik zajímavostí z minulosti a současnosti mezinárodního číslovacího plánu ...

V roce 1960 červená kniha CCITT (nyní ITU) 1960 uvedla seznam kódů zemí pro Evropu, který tehdy znamenal předzvěst pro stanovení mezinárodních telefonních směrových čísel. Zda tato čísla byla někdy platná pro použití účastníky není známo; mohlo to být spíše určeno k volbě telefonního čísla telefonistkou než přímo účastníkem.

Tento seznam vypadal následovně :

00 -19 - speciální kódy - speciální směrování, poloautomatické služby, přímé cesty mezi zeměmi, situace kde číselné znaky čísla cíle nejsou analyzované, atd.
20 - Polsko
21 - Alžír (Fr.)[* dnes 213]
22 - Belgie
23 - Rakousko
24 - (nepřiděleno)
25 - Finsko
26 - Arábie
27 - Kypr
28 - Bulharsko
29 - Gibraltar
30 - Řecko *
31 - Egypt (Sjednocená Arabská Republika)
32 - (nepřiděleno)
33 - Francie *
34 - Izrael
35 - Maďarsko
36 - Turecka
37 - Libanon
38 - Norsko
39 - Itálie *
40 - Libye
41 - Jordánska
42 - Portugalsko
43 - Malta
44 - Velká Británie *
45 - (nepřiděleno)
46 - Švédsko *
47 - Rumunsko
48 - Maroko
49 - Německo * [tehdy samozřejmě Západní Německo]
50 - Španělsko
51 - (nepřiděleno)
52 - Irsko
53 - (nepřiděleno)
54 - Sýrie (Sjednocená Arabská Republika)
55 - Nizozemí
56 - (nepřiděleno)
57 - Československo
58 - (nepřiděleno)
59 - Albánie
60 - Lucemburska
61 - Dánsko
62 - Tunis
63 - Jugoslávie
64 - Island
65 - (nepřiděleno)
66 - Švýcarsko
67 - (nepřiděleno)
68, 69 - SSSR
70 až 79 - evropské republiky SSSR
80 až 89 - rezervní kódy
90 až 99 - mezikontinentální provoz

* představuje kódy, jejichž zbytky se částečně zachovaly v dnešním očíslovacím plánu mezinárodních čísel

V roce 1964 Modrá kniha CCITT uvedla seznam počátečních kódů zemí pro mezinárodní volbu telefonního čísla, upravující kódy v souladu s jejich zeměpisnou oblastí. Ty odpovídají počáteční číslicí z jedno až trojciferného čísla země; Evropa dostala dvě pásma (3 & 4) v důsledku vysokého počtu zemí vyžadujících dvouciferné mezinárodní kódy. Počáteční seznam se odvolával na doporučení E.29.

Tento prvotní seznam mezinárodních kódů byl následující ( neuvádím celý, jen zajímavé partie ) :

Další drobné změny probíhaly většinou ve čtyřletých intervalech, jak se různě měnilo státní uspořádání v rozbouřeném světě. Snad jen uvedu, že znak 37 bývalé NDR byl po sjednocení Německa rozdělen na třímístné kódy nových evropských států z rozpadlého sovětského impéria. Z tohoto "evropského" přídělu získala své číslo kupodivu i kavkazská Arménie (+374). Své individuální kódy ale získaly i evropské ministátečky, jako Andorra, Monako, San Marino a Vatikán. Tyto státy byly do té doby vždy součástí telefonní sítě svého většího souseda. Naše domácí číslo +42 bylo známým způsobem rozděleno 28. února 1997 na +420 pro Českou republiku a +421 pro Slovensko. Špatnou zprávou pro příznivce opětného sjednocení Československa může být i zpráva, že z tohoto rozdělení získalo 6. dubna 1999 Lichtenštejnsko mezinárodní číslo +423 a cesta k obnovení čísla +42 v původním významu se tak uzavřela.

Evropský telefonní číslovací kód +388 3

ECTRA (orgán EU) navrhoval, aby mezinárodní kód země +388 byl přiřazen Evropskému Telefonnímu Číslovacímu Prostoru (ETNS), použitelnému po celé Evropě pro celoevropské služby. Tento kód by doplňoval, ale nenahrazoval nynější národní volačky používané v každém evropském státě. Jednou z výhod je, že společnosti by mohly vyměnit svá dosavadní rozdílná čísla z různých evropských zemí za jednotné číslo +388. Přiřazení národního kódu země ETNS podpořilo 15 států Evropské unie plus Bulharsko, Česká republika, Chorvatsko, Slovinsko, Slovensko a Švýcarsko.

Evropský telekomunikační úřad (European Telecommunications Office - ETO) oznámil v březnu 2000, že kód země +388 je vyhrazen pro použití ETNS, s podmínkou ratifikace plenárním shromážděním ITU. V současnosti je ale podle ITU kód země +388 definovaný jako kód využívaný seskupením zemí, a není specificky určen pro Evropu (a tedy ETNS). ITU přidělil číslici "3" následující po mezinárodním kódu +388 k identifikaci skupiny zemí ETNS. Všechna čísla ETNS proto tedy začínají +388 3.

Zde jsou aktuálně čtyři druhy aplikací ETNS (stanovené podle číslice následující po +388 3) :

Provozní zkouška ETNS (+388 3) začala v 1999. ETO oznámil, že informační kancelář CEPT dostala ETNS číslo, dosažitelné od vybraných spolupracujících operátorů. Poplatky by byly omezeny na maximum příslušných meziměstských tarifů volajících. Cíl je použít ETNS pro panevropské služby a neměl by být zaměňován s dřívějšími (a v současné době opuštěnými) návrhy na sjednocení států Evropské unie pod společným mezinárodním volacím znakem.

Kazachstán jediná postsovětská republika, která nemá dosud známé vlastní mezinárodní číslo a zůstává tak s Ruskem pod číslem +7.

Článek ze dne 5. dubna 2002 - pátek

Acronis Backup 12.5