logo itpoint.cz

Telefony Hughes dohuhlají k 30. Červnu

Posledním dnem života systému Hughes by měl být 30. červen 2002, kdy vyprší licence ČTÚ, kterou měl Telecom na potřebné pásmo (je zvažováno její prodloužení). Od března nicméně probíhá masová výměna zbývajících telefonů Hughes za jiný bezdrátový systém, tentokrát na principu fixního GSM. Vzhledem k velkému počtu instalací a krátkému času se na těchto výměnách podílejí externí telekomunikační firmy.

Český Telecom, tehdy samozřejmě ještě SPT Telecom, byl za známé éry ministra Dyby v posledním desetiletí minulého století za monopol zasahující do 21. století mimo jiné zavázán vybudovat určité nemalé počty nových telefonních linek. Použitím klasických měděných vedení by to znamenalo zakopat do země mnoho nových kabelů, což je obtížné jednak díky investiční náročnosti, a to jak finanční, tak i vzhledem k potřebné stavební přípravě. Tedy projednat vše s mnoha majiteli pozemků, zařídit projektovou dokumentaci i všechna možná razítka. Po roce 1989 již nebyl SPT Telecom neomezeným pánem při budování nových kabelových tras a přestože nepochybně disponuje zkušenými týmy pracovníků specializovaných na přípravu a realizaci těchto liniových staveb, požadované znásobení kapacity místních sítí během celkem krátkého období několika málo let bylo běžnými metodami neřešitelné.

Sice šlo použít různé koncentrátory, které vícenásobně využívají vedení, ale vždy to znamenalo úlitbu kvalitě služeb takové linky. V nejednodušším a nejznámějším případě šlo z reléové éry o podvojné nebo dokonce skupinové linky. Při hovoru účastníka zde bylo hlavním nedostatkem zablokování linky pro ostatní účastníky. Sníženou kvalitu zohledňovala i výrazně nižší cena měsíčního poplatku za takovou linku. Za generace asynchronních ústředen s křížovými spínači vzniklo dokonalejší řešení - koncentrátory, které využívali více vedení, typicky pět, a přidělovaly je skupině až dvaceti účastníků. Samozřejmě ani zde nešlo vyloučit hluchý telefon při obsazení všech vedení.

S nástupem rostoucí potřeby datových spojení, což zprvu nebyl hned internet jako v současnosti, ale třeba spojení do BBS (Bulletin Board Station) či do informačního systému Videotex podle vzoru francouzského Minitelu, mohlo trvat spojení i několik desítek minut nebo dokonce hodin. Nakonec proč ne, v těch blahých dobách nebyly místní hovory zpoplatňovány časově a tak nebylo levnější cesty, jak datově propojit dva počítače na různých místech, než pomocí modemů v rámci místního spojení.

Všechny varianty těchto koncentrátorů tak mohly být nasazovány pouze pro bytové telefony, které obvykle negenerují vysoké provozní zatížení. Po roce 1989 ale stouply požadavky na telefonní linky pro nové podnikatelské subjekty, a ty už nemohla uspokojit podvojná linka, blokovaná sousední firmou zrovna, kdy to nejvíce vadilo. Naštěstí technický pokrok umožnil využívat sdružovací zařízení další generace, kdy pomocí techniky kódování PCM mohlo jediné účastnické vedení současně sloužit pro více hovorů, aniž by byli účastníci jakkoliv omezováni.

SPT Telecom využíval mimo jiné zařízení Alcatel a Ericsson. I zde však bylo několik nevýhod. Část zařízení umístěná u účastníka díky napájení z ústředny nedokázala vždy dodat dostatečný výkon vyzváněcího proudu, a tím docházelo k omezení využití pouze pro moderní koncová zařízení s elektronickými zvonky. Hlavním nedostatkem ale bylo silné omezení přenášeného pásma. Pro běžný hlas bylo dostatečné, ale u datových přenosů znemožňovalo dosažení vyšších rychlostí přenosu dat, nebo dokonce takové spojení bylo nestabilní a vypadávalo.

Pro skutečně rychlé uspokojení potřeb velké fronty žadatelů o telefon nezbylo než hledat jiné řešení. I v zahraničí využívají operátoři, zejména ti noví, alternativní, bez vybudovaných drahých místních kabelových sítí, systémy WLL. Jde o zkratku z anglického Wireless Local Loop, neboli bezdrátová místní smyčka. Jak název naznačuje, jde o technologii využívající místo běžného měděného kabelového vedení radiové vlny.

Každého jistě napadne podobnost s mobilními telefony. Oproti sítím mobilních telefonů jde ale obvykle o mnohem jednodušší a tedy i lacinější techniku. Pro jednotlivé stanice na daném území není nutné zajišťovat mobilní spojení, ba i pokrytí signálem je méně náročné než u mobilů. To vše díky tomu, že účastnické stanice se nepohybují, jsou pevně namontované. Lze tak na rozdíl od mobilních sítí třeba využívat směrové antény, i kapacita základnových stanic se podstatně lépe plánuje. Mobilní sítě potřebují pracovat s většími rezervami. Konkrétních řešení systémů pracujících na principu bezdrátových technologií je samozřejmě více, ať již od různých výrobců i v různém provedení - z hlediska topologie může jít buď o přímé dvoubodové spojení, neboli typ "point-to-point", nebo pokrytí území signálem základnové stanice, tedy spojení typu "point -to-multipoint".

Technologie WLL tedy nemusí sloužit jen pro přenos běžných hovorů, ale je využívána i pro datové spojení, například pro připojení k Internetu. Ať tedy jde o přenos dat nebo hlasu, bezdrátové technologie bývají mnohem levnější než zakopat do země nový kabel. Omezením je ale nutnost mít přidělené příslušné kmitočty pro spojení, pro některá beznadějně "utopená" místa bez signálu pak nemusí být uspokojujícím řešením ani WLL. Díky generálnímu povolení lze využívat třeba bezlicenční pásmo 2,4 GHz, kde sice nepotřebujete od Českého telekomunikačního úřadu individuální povolení, současně ale nemáte zaručenou ochranu před rušením jiným zařízením, pracujícím ve stejném pásmu. Pro zaručené spojení je vhodnější licencované pásmo 3,5 GHz.

Vraťme se ale k našemu Telecomu. Ačkoliv rozhodně nebyl novým hráčem na telekomunikačním trhu, využil také techniku WLL, která jinde bývá obvyklejší u nových operátorů. Nešlo o celorepublikové nasazení. Systém měl být nasazen hlavně v Praze a jejím okolí, kde byl největší hlad po nových telefonních linkách. Volba padla na technologii firmy Hughes Network Systems (HNS). Pro její provozování získal příděl kmitočtů sousedící zdola s pásmem mobilních telefonů GSM. Konkrétně jde o bezdrátový telefonní systém AIReach GMH-R.

V dobách své největší slávy bylo v pražské oblasti instalováno kolem 35.5 tisíce těchto telefonů. Díky tomu bylo podle sdělení Českého Telecomu možné zavedení telefonu do jednoho měsíce ode dne zažádání. Jednalo se pouze o dočasné řešení, které mělo rychle řešit situaci v telefonizaci Prahy, tj. umožnit telefonizaci lokalit, kde tehdy Český Telecom nemohl poskytnout účastníkům pevné telefonní linky v časově dostupném horizontu.

Tyto telefony, jejichž číslo začíná "900", se nestaly příliš oblíbenými. Především neumožňují přenos dat, což je dnes pro velkou část uživatelů velmi citlivé. Zpočátku neumožňovaly dokonce ani faxové přenosy. Později byly zaváděny novější verze, které to již v jakési méně dokonalé kvalitě umožňovaly. Pokud ale měl účastník smůlu se signálem, měl velmi problematické i hovorové spojení. Jak bylo zmíněno na začátku, typické je nahodilé přerušování spojení. Ačkoliv se tak díky nutnosti častějšího opakování nesrozumitelných slov prodlužuje doba hovorů, je problematické využití k nehovorovým spojením a ačkoliv i Telecom přiznává dočasnost tohoto řešení, jsou za tyto telefony účtovány plné ceny jako za samostatné linky.

Další nevýhodou může být závislost na napájení z elektrické sítě. Zařízení také není z nejmenších. Tvoří ho jednak základní jednotka o rozměrech menší skříně PC a charakteristická anténa. Tento šedivý čtverec nalepený na okně byl dříve často k vidění. Je jasné, že při opačném směru pohledu mohl poněkud bránit ve výhledu. Mnoho účastníků si velmi stěžovalo na kvalitu spojení, a to i v médiích.

Sám výrobce se na Wireless User Conference, která se konala v Praze, chlubil touto úspěšnou instalací, i když kritikové z řad skutečných uživatelů by ji hodnotili jinak. Spíše jako úspěch, že něco takového dokázal Hughes Telecomu vnutit.

Pravdou je, že telefony Hughes byly již u většiny účastníků vyměněny za běžné měděné, mezitím vybudované, telefonní linky. Tím se pro tyto účastníky zpřístupnily všechny, zejména datové služby, s perspektivou nástupu technologií vysokorychlostního připojení k Internetu pomocí ADSL. V polovině loňského roku bylo v provozu ještě 10000 telefonů Hughes, nyní jich má být něco přes 4000, zejména v lokalitách kde i nadále je obtížné zavést kabelové vedení. Příkladem mohou být třeba chatové oblasti na jihu Prahy.

I systém Hughes žil svým životem, který se nyní chýlí ke konci. Před dvěma lety musel být přeladěn, protože rušil některé kanály GSM, které dostal přiděleny operátor mobilních telefonů GSM Radiomobil a.s. a jeho existence byla mimo jiné důvodem, že třetí GSM operátor Český Mobil nedostal v Praze možnost využívat žádné kanály v pásmu GSM900. S vyjímkou metra, kde ale není problém s rušením systému Hughes.

Posledním dnem života systému Hughes by měl být 30. červen 2002. Tehdy totiž vyprší licence ČTÚ, kterou měl Telecom na potřebné pásmo. Je zvažováno její prodloužení. Od března nicméně probíhá masová výměna zbývajících telefonů Hughes za jiný bezdrátový systém, tentokrát na principu fixního GSM. Vzhledem k velkému počtu instalací a krátkému času se na těchto výměnách podílejí externí telekomunikační firmy.

Technologie fixního GSM je také docela zajímavá. Standart mobilní sítě GSM je mnohem širší, než jak je u nás zatím využíván. Umožňuje i využití části kapacity běžné sítě pro WLL, tedy pro terminály, které se nepohybují a mohou tedy být ve spojení s jedinou základnovou stanicí. Nepotřebují tedy ani zajišťovat základní funkci mobilních sítí - handover, tedy převedení probíhajícího hovoru mezi základnami. Tuto část specifikace GSM ale nový systém nevyužívá. Jde spíše o jinou schopnost standartu GSM, o pronájem části sítě. Je tak možné, aby část kapacity sítě využíval jiný operátor a tedy nabízel tarifní programy i čísla pod svým jménem.

V našem případě samozřejmě nebude Český Telecom v části sítě svého dceřiného Eurotelu provozovat běžné mobily, ale terminály Ericsson F121s. Jde o zařízení v principu ne nepodobné běžné GSM bráně. Liší se od ní zejména ochranou před zneužitím SIM karty v běžném mobilním telefonu. Jde jednak o mechanické řešení držáku na zdi a jednak o systém plovoucích PINů SIM karty. Bylo by jistě příjemné mít mobil s číslem pevné sítě a s možností volat za její tarify. Případně mít mobilní internet za tarif Internet 2002.

Nově zaváděné telefony v systému FGSM se již svým číslem nebudou nijak lišit od běžných pevných linek. Pro účastníky to tak znamená změnu telefonního čísla z dosavadní série 900 se všemi běžnými nepříjemnými dopady. Ještě že hlavní přečíslování 22. záři 2002 se v Praze uskuteční pouhým předřazením číslice 2 před dosavadní účastnické telefonní číslo. Dvě změny čísla během půl roku by pro většinu účastníků byla příliš silná káva. Lze tak usuzovat z jejich reakcí při vysvětlování a sjednávání výměn systému Hughes.

Terminály Ericsson F121s lze doplnit o adaptér FD10, který pak stejně jako mobilní telefon umožní faxová a datová spojení. U datových spojení jde bohužel stále jen o základní rychlost standartu GSM, tedy 9.6kbit. Účastník tím také získá pro tato spojení zvláštní telefonní čísla, takže bude mít celkem tři telefonní čísla pro hlas, fax a data. Opět stejně jako v sítích GSM. V jednom okamžiku je ale možné využívat jen jediný druh spojení, nelze tedy telefonovat a současně faxovat. Technika GSM tak zaručí lepší kvalitu spojení bez výpadků, díky využití GSM sítě Eurotel bude také snazší zajistit dostatečný signál. Pokud by nestačila vestavěná anténka, lze samozřejmě připojit i externí směrovou anténu.

Účastníci se tak snad konečně dočkají kvalitnějšího, i když vzhledem k omezené rychlosti přenosu dat, ještě ne zcela dokonalého spojení. Současně tento příklad naznačuje možnou spolupráci jiných mobilních operátorů, kdy by mohli nabídnout novým alternativním operátorům pevných linek možnost jak překonat poslední míli, tedy zpřístupnit jejich služby zákazníkům v terénu.

S technologií WLL se u telefonních linek v Česku jistě ještě setkáme. Přímo se nabízí jejich využití u poskytovatelů internetového připojení pomocí bezdrátové technologie Breeze, jako je třeba Tele2. Některé typové varianty účastnického zařízení mají hned vedle počítačové ethernetové zásuvky hned i zásuvku telefonní. Technické možnosti jsou tedy celkem bohaté a je na schopnostech operátorů, jak je využijí.

Článek ze dne 27. května 2002 - pondělí