APVTS analyzuje vztah pevných a mobilních sítí v oblasti hlasových služeb

Cílem analýzy je důkladné zhodnocení cenového rozhodnutí, stanovujícího způsob výpočtu cen za propojení veřejných sítí při terminaci volání do mobilních sítí. Analýza vysvětluje vývoj vzniku nerovnováhy mezi pevnými a mobilními sítěmi a prohlubování této nerovnováhy v průběhu uplynulých let, objasňuje aspekty cenového rozhodnutí ČTÚ a jeho vliv na proces tvorby koncových cen a shrnuje důsledky, plynoucí ze současného – neřešeného - stavu problematiky terminace hovorů v mobilních sítích.

Cílem analýzy, vypracované Asociací provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí (APVTS) je důkladné zhodnocení cenového rozhodnutí, stanovujícího způsob výpočtu cen za propojení veřejných sítí při terminaci volání do mobilních sítí.

Od 1.4.2004 platí nová maximální cena za propojení veřejných pevných sítí při terminaci hovoru v mobilních sítích. Tato cena byla stanovena na základě cenového rozhodnutí ČTÚ, určujícího rovněž způsob výpočtu cen za propojení pevných a mobilních sítí.

APVTS přivítala byť i malý (13%) pokles maximální ceny za propojení, současně však zdůraznila svoje úsilí pokračovat v narovnání vztahů mezi pevnými a mobilními sítěmi. Nová cena je výrazně vyšší, než odpovídá chování mobilních operátorů na telekomunikačním trhu a jejich způsobu tvorby cen a nadále prohlubuje současný stav nerovnováhy mezi sítěmi.

Snaha o snížení maximálních cen za propojení pevných a mobilních sítí byla vždy jednou z priorit APVTS. Úsilí APVTS o snížení ceny za propojení vyvrcholilo v listopadu 2001 rozhodnutím regulátora stanovit pevně cenu za propojení ve výši 3,66 Kč za minutu. Do této doby stanovovali ceny mobilní operátoři a ty byly podstatně vyšší (7,15 – 7,60 Kč za minutu).

K dalšímu snížení ceny však již nedošlo, proto APVTS podnikala v roce 2002 a zejména v roce 2003 celou řadu kroků, aby na problém upozornila odbornou veřejnost a zodpovědné orgány. Mobilním operátorům nabídla diskusi a vyzvala je k jednání o způsobu výpočtu cen, který zásadně ovlivňuje výši cen.

Předložená analýza vztahu pevných a mobilních sítí v oblasti hlasových služeb vysvětluje vývoj vzniku nerovnováhy mezi pevnými a mobilními sítěmi a prohlubování této nerovnováhy v průběhu uplynulých let. Objasňuje aspekty cenového rozhodnutí ČTÚ a jeho vliv na proces tvorby koncových cen a shrnuje důsledky, plynoucí ze současného – neřešeného - stavu problematiky terminace hovorů v mobilních sítích.

Analýza vyjadřuje názor členských společností APVTS, s výjimkou Českého Telecomu a.s., který se v této záležitosti zdržuje jakéhokoli vyjádření.

Analýza vztahu pevných a mobilních sítí v oblasti hlasových služeb

Za klíč k pochopení vztahu pevných a mobilních sítí se dají považovat propojovací poplatky, které si operátoři platí mezi sebou za propojování hovorů.

Nejprve považujeme za vhodné stručně vysvětlit, co vlastně tzv. propojovaní poplatky představují – jsou to poplatky, které si operátoři platí mezi sebou za propojování hovorů. Jsou dvojího druhu - poplatky za originaci (vytvoření hovoru v dané síti) a poplatky za terminaci (ukončení hovoru v dané síti).

Poplatky za originaci se platí například v pevných sítích, když zákazníci dominantního operátora (dále jen "DO") pro volání využívají prostřednictvím volby nebo předvolby služeb alternativního operátora (dále jen "AO"). Jejich hovor je poté z telefonní linky DO přesměrován do sítě společnosti AO. Společnost AO tedy zaplatí DO poplatek za využití sítě. Tento poplatek pokrývá náklady DO na vytvoření a správu propojovacího bodu a síťové infrastruktury, která umožnila vznik hovoru, a to včetně přiměřeného zisku.

Poplatky za terminaci hovorů slouží k úhradě nákladů a přiměřeného zisku operátora, který přijme do své sítě hovor ze sítě jiného operátora, tzn. propojí hovor účastníka jiné sítě k účastníkovi své vlastní sítě. Propojovací poplatek, stejně jako u poplatku za originaci, pokrývá náklady na vytvoření a správu propojovacího bodu a technologie, která účastníka v síti vyhledá a hovor propojí.

Poplatky za originaci hovorů jsou v České republice stejné jako poplatky za terminaci navýšené o poplatky za vyúčtování zákazníka a případně příplatek za použití volby nebo předvolby (CS/CPS).

Dnešní situace vztahu pevných a mobilních sítí, zejména v oblasti hlasových služeb má své kořeny již více než deset let zpět. Podíl na prudkém rozmachu mobilních sítí a počtu jejich uživatelů měl ve své době fakt, že zavedení linky od tehdejšího SPT Telecomu bylo záležitostí časově velmi náročnou, minimálně v řádech měsíců, v mnoha případech v řádu let. Lidé proto výrazně preferovali volbu mobilních operátorů, neboť ti jim byli schopni nabídnout uspokojení jejich telekomunikačních potřeb téměř okamžitě. Dnes již tato situace několik let neplatí, počty pevných linek jak u domácností tak i u firem klesají a technici provozovatelů pevných sítí okamžitě a nadšeně připojují každou novou telefonní stanici. Pro rozvoj telekomunikačního trhu možná skutečně mělo na počátku devadesátých let smysl podporovat rozvoj mobilních sítí, ale tento stav již objektivně pominul, tudíž tím padá i další byť velmi vzdálený důvod upřednostňování mobilních sítí před pevnými.

Výsledkem výše uvedeného historického pozadí je dlouhodobě neřešená situace, kdy zákazníci požadující hlasové služby čím dál více opouští pevné operátory a využívají možnosti levnějšího volání na mobil z mobilní sítě. Tento stav je naprosto přirozený a je plně v souladu s tužbou zákazníka uspokojit svou poptávku co nejlevněji, ale jen do té míry pokud jsou stanoveny rovné podmínky a poskytovatelům pevných sítí je umožněno nabídnout za stejnou službu konkurenceschopnou cenu. Pevným operátorům, bohužel pro zákazníka, není umožněno nabídnout za stejnou službu stejnou cenu. Tuto skutečnost, pro tržní ekonomiku v právním státě nepochopitelnou se v této analýze pokoušíme objasnit.

Zvláštní se tedy zdá rozhodnutí regulátora trhu, Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) ze dne 18. 3. 2004, který ve svém cenovém rozhodnutí č. 02/PROP/2004, upravujícím cenu za propojení, kterou musí operátor pevné sítě zaplatit mobilnímu operátoru tomuto stavu v podstatě mlčky přihlíží. ČTÚ tento výrazně akcelerovaný problém svým rozhodnutím pouze téměř neznatelně zpomaluje, ale v žádném případě jej neřeší.

Tato analýza má za cíl podívat se na nové cenové rozhodnutí ČTÚ blíže a důkladněji objasnit některé jeho aspekty.

• Výše ceny za propojení a způsob tvorby koncových cen mobilními operátory
  Provozovatelé pevných sítí jsou rozhořčeni nad absolutní výši ceny za propojení stanovené v tomto cenovém rozhodnutí. Cena za propojení ve výši 3,19 Kč/min bez DPH je výrazně vyšší než odpovídá chování mobilních operátorů na telekomunikačním trhu a jejich způsobu tvorby koncových cen, o výše uvedeném, v právním státě naprosto paradoxním stavu nemluvě.
  
  Samozřejmě se nabízí úvaha, zda proces vydávání cenových rozhodnutí není ovlivněn i jinými skutečnostmi, které neopodstatněně zvýhodňují mobilní operátory. Jak si jinak vysvětlit fakt, že cenové rozhodnutí z ledna tohoto roku snížilo propojovací poplatky do pevných sítí o 24%, na 0,33 Kč/min v silném provozu a 0,16 Kč/min v slabém provozu. Propojovací poplatky do mobilních sítí, podle námi analyzovaného cenového rozhodnutí, poklesly pouze o 13%, a to z 3,66 Kč/min na 3,19 Kč/min.
  
  V této souvislosti je alarmující chování mobilní operátorů, kteří běžně nabízí svým zákazníkům koncovou cenu za volání z mobilu na mobil ve výši 0,50 Kč/min bez DPH. To je bezesporu z pohledu zákazníka skvělá zpráva a tuto skutečnost provozovatelé pevných sítí hodnotí vysoce pozitivně, neboť i jejich filozofií je využít možnosti, které nabízí konkurenční prostředí na telekomunikačním trhu, a to nabídnout co nejlepší cenu. Bohužel nechtějí-li provozovatelé pevných sítí poskytovat své služby v rozporu s zákonem o telekomunikacích a současně se zákonem na ochranu hospodářské soutěže musí být cena za volání na mobil nejméně ve výši 3,19 Kč/min, což ale zahrnuje pouze poplatek za propojení a nezohledňuje žádné další, byť v zájmu nabídky co nejlepší ceny na minimum stlačené další náklady. Z toho vyplývá, že koncová cena poskytovaná mobilními operátory za volání z bodu A do bodu B je přibližně šestkrát nižší než náklady na volání z propojovacího bodu do bodu B (přičemž propojovací bod se nachází mezi bodem A a bodem B) stanovené v cenovém rozhodnutí č. 02/PROP/2004, které musí provozovatel pevné sítě zaplatit mobilním operátorům jako cenu za propojení.
  
  
• Použitá metodika výpočtu cenového rozhodnutí
  Domníváme se, že operátoři pevných sítí jsou neoprávněně diskriminováni různou metodikou výpočtu propojovacích cen do fixních a mobilních sítí. Pro výpočet propojovacích poplatků do fixních sítí se zvažují pouze přírůstkové náklady, pro výpočet propojovacích cen do mobilních sítí se používá metoda plně alokovaných nákladů (viz. dále). Praktickým důsledkem je, že zákazníci operátorů pevných sítí platí za volání na mobilní telefon téměř desetinásobně vyšší koncovou cenu než platí zákazníci mobilních sítí za naprosto stejnou službu. Zákazníci pevných sítí tak dotují volání zákazníků mobilních sítí.
  
  Stručné vysvětlení rozdílu obou použitých metod výpočtu je následující :
  
  Metoda FAC (Fully Allocated Costs) je použita na výpočet ceny za propojení do mobilních sítí. Použije-li se metoda FAC, započítají se všechny náklady příslušného operátora (včetně historických), rozpočítají se na předpokládaný objem minut, a z toho vyjde určitý náklad na 1 minutu hovoru.
  
  Metoda velmi odlišná - LRIC (Long Run Incremental Costs) je použita na výpočet ceny za propojení do pevných sítí. Při použití metody LRIC se vytvoří model efektivně fungujícího operátora a na tomto modelu se sledují tzv. inkrementální neboli přírůstkové náklady. Jedná se o dodatečné náklady, které má daný operátor navíc, kvůli tomu, že musí zajišťovat propojení s jinými operátory.
  
  Bohužel v posledních cenových rozhodnutích ČTÚ, která upravují cenu za propojení do pevných a do mobilních sítí, používá ČTÚ pro pevnou a pro mobilní síť odlišnou metodiku výpočtu. Cenové rozhodnutí č. 09/PROP/2001 upravující cenu za propojení do pevné sítě bylo vydáno na základě výpočtů provedených metodikou FAC. Cenové rozhodnutí 06/PROP/2002 upravující cenu za propojení do pevné sítě bylo vydáno na základě metodiky LRIC, samozřejmě stejně tak i cenové rozhodnutí 01/PROP/2004, které ho aktualizovalo. Příležitost odstranit tuto zásadní disproporci dalo toto nejnovější cenové rozhodnutí č. 02/PROP/2004, ale to znovu používá metodiku FAC.
  
  
• Nákladový princip stanování cen za propojení
  Provozovatelé pevných sítí požadují plné respektování požadavků telekomunikačního zákona týkajících se tvorby cenových rozhodnutí, tzv. nákladového principu, dle kterého (§ 78 odst. 2 zákona o telekomunikacích – „Ve stanovených případech musí cena za propojení vycházet z nákladů na propojení včetně přiměřeného zisku“) musí cena za propojení vycházet z nákladů na propojení.
  
  Jsme přesvědčeni, že pokud jsou mobilní operátoři schopni dlouhodobě nabízet svým zákazníkům koncové ceny nižší než je regulovaná cena za propojení, jsou skutečné náklady mobilních operátorů mnohem nižší než náklady s nimiž kalkuluje aktuální cenové rozhodnutí.
  
  Považujeme za nutné stanovení takové ceny, která přispěje k odstranění umělých bariér volání z fixní do mobilní sítě a sníží cenu za propojení pod úroveň stávajících koncových cen mobilních operátorů.
  
  
• Zákaz křížového financování jednotlivých telekomunikačních služeb
  Provozovatelé pevných sítí se domnívají, že vzhledem k tomu, že regulovaná cena za propojení do mobilních sítí činí v současné době 3,19 Kč/min bez DPH a koncové ceny nabízené mobilními operátory jsou řádově nižší, porušují mobilní operátoři zákon o telekomunikacích. Konkrétně je jejich jednání ve zjevném rozporu s § 80 odst. 1 zákona o telekomunikacích, který zakazuje tzv. křížově financovat jednotlivé telekomunikační služby – tzn. přerozdělovat náklady či výnosy z jedné telekomunikační služby do druhé. V této souvislosti se nabízí jednoduchý závěr, že koncové ceny mobilních operátorů jsou v rozporu se zákonem o telekomunikacích podporovány výnosy získanými z propojení do mobilních sítí.
  
  
• Princip technologické neutrality
  Jedná se o jeden ze základních stavebních kamenů stávajícího i nového regulačního rámce upravujícího elektronické komunikace v Evropské unii – souhlasí s ním tento stávající stav, kdy jsou výrazně podporovány hlasové služby poskytované mobilními operátory na úkor stejných služeb poskytovaných operátory pevných služeb? V hrubém rozporu s tímto principem technologické neutrality je i přiměřený zisk stanovený v jednotlivých cenových rozhodnutích pro mobilní a pro pevné operátory - mobilním operátorům je přisuzován přiměřený zisk ve výši 14,5%, zatímco provozovatelům pevných linek pouhých 12%.
  
  
• Návratnost vlastního kapitálu (ROE), životnost zařízení
  Návratnost vlastního kapitálu (tzv. ROE – Return on Equity) uváděná mobilními operátory jako podklad pro výpočet ceny za propojení je dle naších informací účelově nadhodnocena. Tento ukazatel se vypočítává jako podíl zisku a vlastního kapitálu. Mobilní operátoři uměle zvyšují ROE prostřednictvím nadhodnocení předpokládaného zisku, a to s cílem maximalizovat výši propojovacích poplatků. Tento fakt samozřejmě také výrazně přispívá k diskriminační výši poplatků za propojení.
  
  Podle našich informací také odpisy používané mobilními operátory jako podklad pro výpočet ceny za propojení neodpovídají skutečné životnosti zařízení. Mobilní operátoři uvádějí odpisy účetní, namísto odpisů skutečných. Jimi uváděná životnost zařízení je poté pochopitelně kratší než je skutečná životnost a mobilní operátoři tímto způsobem uměle navyšují své náklady.

Shrnutí problematiky a důsledky plynoucí z tohoto stavu

Důsledkem dlouhodobého neřešení této problematiky ze strany regulace je postupná likvidace pevného sektoru mobilním sektorem v hlasových službách. Tomuto stavu nejenže ČTÚ nebrání, ale nepřímo jej podporuje, pokud stanovuje ceny za propojení, které nerespektují výše uvedené principy.

Jsme přesvědčeni, že proti tomuto stavu výrazného narušování hospodářské soutěže by též měl zakročit Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Dlouhodobý stav, kdy mobilní operátoři nabízí koncové ceny výrazně níže pod cenami velkoobchodními, je z hlediska řádné hospodářské soutěže již déle neudržitelný.

APVTS

Článek ze dne 9. dubna 2004 - pátek