logo itpoint.cz

Další postup RRTV v oblasti digitálního vysílání

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání si vyžádá od Českého telekomunikačního úřadu koordinaci kmitočtů pro první síť vysílačů pro digitální vysílání. Síť zkoordinovaných kmitočtů by Rada měla od ČTÚ obdržet brzy, protože síť je již definována a zkoordinována.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (Rada) si vyžádá od Českého telekomunikačního úřadu koordinaci kmitočtů pro první síť vysílačů pro digitální vysílání. Síť zkoordinovaných kmitočtů by Rada měla od ČTÚ obdržet brzy, protože síť je již definována a zkoordinována.

Rada vyhlásí licenční řízení na programové obsazení první sítě vysílačů pro digitální vysílání a to televizními i rozhlasovými programy. Stanoví programovou specifikaci, protože půjde o síť s pokrytím, které odpovídá zákonné definici pokrytí celoplošného. V licenčním řízení Rada udělí licence dvěma komerčním televizním provozovatelům na program s celoplošným pokrytím. Tím dojde k obsazení první sítě vysílačů pro digitální vysílání. Licenční řízení by mělo být vyhlášeno tak, aby se mohlo konat nejpozději v říjnu tohoto roku.

Žádost České televize z prosince 2003 o přidělení kmitočtů pro digitální vysílání Rada postoupí Českému telekomunikačnímu úřadu, který v souladu se Zákonem o České televizi vzápětí požádá Radu o předchozí souhlas s vyhrazením kmitočtů odpovídajících první zkoordinované celoplošné síti vysílačů pro digitální vysílání. Po obdržení tohoto souhlasu může ČTÚ České televizi sdílené kmitočty pro dva programy vyhradit a následně Rada přidělit.Tento postup odpovídá i Zákonu o České televizi. Obdobně se bude postupovat i v případě Českého rozhlasu.

Poté bude možné vyhlásit licenční řízení i na druhou, v této chvíli jen částečně zkoordinovanou síť vysílačů pro digitální vysílání. Jediná obtíž, která v této souvislosti Radu čeká, spočívá v otázce, zda vyhlašovat základní programovou specifikaci pro toto licenční řízení, když síť je zatím zkoordinována jen částečně a v této chvíli nemůže proto být definována jako síť celoplošná. Nevyhlášení základní programové specifikace by však vedlo k tomu, že by udělené licence nemohly být později považovány za licence celoplošné a po překročení příslušného zákonného limitu územního pokrytí by patrně museli provozovatelé licence vracet.

Postupem, který definujeme, zcela odpadne řešení otázky provozovatele multiplexu, protože zákon takový pojem vůbec nezná. Přenos signálu na síť vysílačů pro digitální vysílání budou provozovatelé řešit bez součinnosti s Radou, protože vůči Radě je bude zavazovat pouze povinnost zahájit vysílání do 360 dnů od udělení licence.

Naznačený postup je plně projednán s ČTÚ i s ministerstvem kultury a bude těmito státními úřady zcela akceptován. Tímto postupem odpadne potřeba novelizovat mediální zákon nebo vyčkávat přijetí Zákona o elektronických komunikacích, což by postup digitalizace dlouhodobě odkládalo.

PODROBNĚJŠÍ VYSVĚTLENÍ UVEDENÉHO POSTUPU

Mediální zákon rozumí pod pojmem vysílání jak analogové, tak i digitální vysílání (§ 2 odst. 1 písm. a). Licenci je Rada oprávněna udělit pouze k vysílání šířenému prostřednictvím vysílačů (§ 12 odst. 3 písm. a). Proto není možné pro proces udělování licence uvažovat o jiném pojmosloví, jako jsou například užívané pojmy digitální síť či digitální multiplex. Je však možné užít pojmu síť vysílačů pro digitální vysílání.

Rada podle zákona zahajuje licenční řízení výhradně z vlastního podnětu (§ 15 odst. 1). Při vyhlášení licenčního řízení Rada stanovuje časový a územní rozsah vysílání, soubor technických parametrů a u licenčního řízení na celoplošné vysílání stanoví rovněž základní programovou specifikaci. Protože tyto tři prvky jsou nedílně spojeny, lze se klonit k závěru, že základní programová specifikace by měla být vyhlášena na celou síť vysílačů pro digitální vysílání, tedy společně pro všechny programy, které budou takovou síť sdílet. Pro stanovení základní programové specifikace lze vyjít z pojmů jako plnoformátový program, rodinná televize, či naopak tématický program.

Ačkoliv zákon přímo nedefinuje pojem sdílené kmitočty, vyskytuje se tento pojem ve mediálním zákoně na dvou místech, a to v § 2 odst. 4 písm. b (vysílání programů dvěma nebo více provozovateli na společně sdílených kmitočtech) a v § 54 odst. 2 (....včetně místního vysílání na sdílených kmitočtech). Digitální vysílání je tak jedním z možných případů vysílání na sdílených kmitočtech a je tedy možné tuto skutečnost bez obtíží uvést v licenci na digitální vysílání. Jestliže je možné sdílet kmitočty, je jistě možné sdílet rovněž vysílače, které na sdílených kmitočtech vysílají. Zcela v souladu se zákonem je tedy možné užít pojmů společně sdílené vysílače, společně sdílený soubor technických parametrů, společně sdílené kmitočty. Technicky je toto sdílení umožněno použitím takzvaného multiplexoru, který sestavuje datové toky jednotlivých programů do výsledného datového toku dopravovaného k vysílači.

Pro potřeby licencování stačí uvést, že technické prostředky, k jejichž používání udělená licence opravňuje, jsou sdílené. V praxi pak půjde o to, že všichni provozovatelé, kteří získají licenci k provozování programu na síti vysílačů pro digitální vysílání, budou povinni uspořádat si svoje vzájemné vztahy takovým způsobem, který jim umožní naplnit zákonnou podmínku, tedy do 360 dnů od udělení licence zahájit vysílání. Podstatné je, že sdílení v oblasti digitální technologie nevede k omezování práv ani vymahatelných povinností jednotlivých provozovatelů a nevytváří žádné kolizní, právně či prakticky neřešitelné situace. Jestliže však dojde k porušení zákona ohledně sdílených parametrů, budou muset být sankcionováni všichni sdílející provozovatelé.

PŘIDANÉ HODNOTY DIGITÁLNÍHO VYSÍLÁNÍ

Licencování programů by se tedy nemělo setkat s nějakým nečekaným problémem. Obtíž však může nastat ohledně Elektronického programového průvodce, který je v digitálním vysílání nezbytnou - a evropskou legislativou bezpodmínečně požadovanou - součástí tohoto typu vysílání. Je proto třeba v maximální míře vyjít z analogie s pojmem, který vysílací praxe dávno zná, tedy z analogie s teletextem. Teletextem se rozumí systém vysílání textových nebo grafických informací souběžně s vysíláním televizního signálu (§ 2 odst. 1 písm. k). Elektronický programový průvodce je v každém případě jen jistou moderní verzí teletextu.

Jediným definičním rozdílem mezi teletextem a elektronickým informačním průvodcem je skutečnost, že tento průvodce musí být pro všechny programy vysílané na jedné síti pro digitální vysílání společný. Přesto si však lze představit různé možnosti přístupu Rady k problematice tohoto elektronického programového průvodce. Je možné akceptovat vysílání teletextu podle dosavadních zvyklostí a průvodce prozatím nevyužívat s tím, že vývoj praxe nebo legislativy ukáže, jakým způsobem lze nejvhodněji realizovat sdílení průvodce všemi sdílejícími provozovateli. Je však ale také možné pojímat elektronického informačního průvodce jako zvláštní program, který budou společně provozovat a za nějž budou z obsahového hlediska společně zodpovídat všichni sdílející provozovatelé na jedné síti. Rovněž lze uvažovat o možnosti, že by průvodce byl licencován Radou jako celoplošný program, jehož základní programová specifikace by se opírala o formulaci nediskriminačně informovat o všech programových prvcích příslušného digitálního vysílání sdíleného na síti vysílačů pro digitální vysílání.

Jednou z přidaných hodnot digitalizace televizního vysílání má být zajištění bohatší programové plurality zajišťované větším počtem na sobě nezávislých provozovatelů, kteří tak vytvoří širší konkurenční prostředí. Pro určení obsazení sítě vysílačů pro digitální vysílání si tak lze představit různé varianty, kombinující hlediska územního pokrytí i časového sdílení. To by mohlo pomoci vytvořit dostatečný prostor i pro subjekty, jejichž ambicí bude regionální vysílání a které budou připraveny sdílet s některým z dalších subjektů nejen síť, ale také vysílací čas. Příkladem takového řešení by mohlo být například sdílení vysílacího času zpravodajským programem s provozovatelsky zcela odděleným a samostatným programem filmovým, ať už s pokrytím celoplošným či pouze krajským. Tímto způsobem by bylo možné otevřít trh i projektům, které by se v dosavadním pojetí stěží mohly samostatně uživit. Různým způsobem by tak bylo možné kombinovat programy hudební, vzdělávací, zpravodajské, sportovní, filmové, dětské a jistě i další programové formáty.

VYUŽITÍ DATOVÉHO TOKU SÍTĚ Z POHLEDU PLATNÉHO PRÁVA

Kapacita vysílačů pro digitální vysílání představuje při současné technologii přibližně 20 Mbit/s. Jeden televizní program v kvalitě PAL vyžaduje kolem tří Mbit/s, rozhlasový program asi 0,2 Mbit/s. Je reálné stanovit s určitou technickou rezervou obsazení jedné sítě vysílačů pro digitální vysílání čtyřmi televizními programy, pěti rozhlasovými programy ve stereofonní kvalitě a elektronickým programovým průvodcem s uvažovaným datovým tokem 0,5 Mbit/s. Pokud by se v praxi ukázalo, že ještě zůstává volná kapacita, lze do sestavy doplnit další televizní program.

Dosavadní úvahy počítaly s využitím části zbylého volného datového toku pro provozování jiných telekomunikačních služeb. Využití jakékoliv části datového toku v síti vysílačů pro digitální vysílání však vyžaduje souhlas Rady a posléze rovněž podléhá obsahové regulaci. Je třeba mít na mysli, že celý datový tok využívaný v digitálním vysílání je tokem jednocestným, bez přímého a technicky neoddělitelného zpětného kanálu. Uvažované pojmy jako je half duplex či zajištění zpětného kanálu po telefonní lince se definičně nikterak neodlišují od zajištění duplexu prostřednictvím papírové obálky s nalepenou poštovní známkou. Považovat kterýkoliv z těchto způsobů zajištění zpětné vazby za zpětný kanál by totiž znamenalo vynětí celého obsahu vysílání z regulační působnosti Rady a tedy velmi účelové obcházení zákona.

Přesto si však lze představit použití části datového toku pro jiné telekomunikační služby. K tomu by však mohlo dojít teprve v případě, že pro zbylou datovou kapacitu nebude možné najít využití, které by odpovídalo mediálnímu zákonu a že tyto jiné telekomunikační služby bude nutno zajistit právě použitím části uvedeného datového toku, neboť se zjistí, že jakýkoliv jiný technický způsob přenosu těchto služeb je nemožný. I tak by ovšem bylo velmi obtížně představitelné, že by Rada neporušila zákon, kdyby se vzdala obsahové regulace takovéto části datového toku. Ze zákona totiž nesporně plyne, že v té části kmitočtového spektra, které je určeno pro rozhlasové a televizní vysílání, má vždy přednost vysílání před jakýmikoliv jinými telekomunikačními službami. Rada je ostatně správním úřadem právě pro vysílání.

Schváleno Radou ve znění projednaných změn 1. června 2004 usnesením čj. 2004.12.03.c

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

Článek ze dne 15. června 2004 - úterý

Zbrusu nová vzdálená správa pro Linux