logo Nadační fond proti korupci

Ceny za odvahu v boji proti korupci za rok 2014

NFPK - Nadační fond proti korupci i letos udělil Ceny za odvahu. Nositeli se stali František Mráček a Leo Steiner - lidé, kteří se nebáli upozornit na korupci bez ohledu na osobní následky.

"Jsem rád, že se nám již počtvrté podařilo ocenit osobnosti, které se nebály jít s kůží na trh a oznámily korupci nebo upozornily na machinace s veřejnými prostředky. Odvaha těchto lidí je pro nás všechny inspirací," okomentoval předání Cen za odvahu Karel Janeček, jeden ze zakladatelů a předseda správní rady Fondu.

František Mráček

František Mráček, bývalý vedoucí Oddělení veřejné dopravy Krajského úřadu Středočeského kraje, poukazoval na nestandardní praktiky při hospodaření s prostředky kraje, mezi jinými na pochybnou investici do software na vyplácení stipendií pro žákovské jízdné či na podezřelé rozdíly v dotacích plynoucí na veřejnou dopravu ve Středočeském kraji.

Místo uznání začal František Mráček čelit šikaně, nátlaku, až nakonec přišel o místo.

Leo Steiner

Leo Steiner se snažil napravit pověst Úřadu Regionálního operačního programu Severozápad, v němž pracoval jako ředitel Odboru řízení programu. Brzy však poznal, že celý program byl od počátku nastaven tak, aby tyto peníze mohly být nelegitimně vyvedeny. V rámci tohoto programu mělo být během 7 let rozděleno 19 miliard.

Rozkradeno, řečeno Leo Steinerem - celý ROP Severozápad byl jeden velký tunel. Jako člen Monitorovacího výboru, který měl hlídat rozdělování dotací, vystoupil se svým zjištěním o neuvěřitelném systémovém mafiánském rozkrádání eurodotací, čímž roztočil kolotoč vyšetřování, mediálních prohlášení a výhrůžek.

Ceny za odvahu v minulosti získali:

Předvánoční glosa Jana Krause z 15.12. 2014

Nadační fond proti korupci udělil každoroční ceny za statečnost. Doporučuji přečíst si profily obou vyznamenaných laureátů. V nich se můžete přesvědčit, že tradiční nadávání na "ty nahoře" - míněno ty v politice je svým způsobem také jenom alibi. Alibi většiny, tedy těch "dole", co v politice nejsou. Nebo jen okrajově - ale přesto se chovají stejně nemravně.

Často ne proto, že by si také nakradli něco z uloupeného koláče, ale prostě proto, že se bojí nadřízených, bojí být mimo většinu, bojí nebýt se "silnějšími", bojí jít "proti proudu", prostě bojí, bojí, bojí ...

Já vím, strachu jen tak neporučíš. To je silný partner, který vás z počátku zcela ovládne. Odvaha - naopak, vyžaduje často přemáhání a ne nemalé. Na straně odvahy - bývají vesměs jen pasiva. Z pohledu tržního: Místo, výplata, (hypotéka hýká vzadu hystericky), "jistoty" … všechno ohroženo, nebo dokonce pryč?

A aktiva? Jen "prázdné" pojmy: čest, spravedlnost, pravda, hrdost, no tím nesplatím ani úroky ...

A přece jsou nakonec knihy, filmy, dějiny, hroby, vesměs jen o těch odvážných. Protože je jich vždycky všude méně. Jsou podstatně vzácnější. Naši vyznamenaní mezi ty vzácnější také patří. Jejich zásluhy jistě nebude historie hodnotit jako ty Churchillovy, ale na druhou stranu nebudou patřit do neslavného průvodu: bojím, bojím, bojím.

Osobní historie čerstvých laureátů ukazuje, že většinová reakce je vždy stejná, jak velký je nadbytek pokorných zděšenců. Jak ochotně a mlčky funguje direktiva zla jen proto, že má vždycky zdánlivě větší sílu, než strach "obyčejných". Ale i tahle kalkulace už dnes kulhá.

Několik našich vyznamenaných, jako např. pan Michálek, pan Závodský, ale i další, se po pádu a vystrkovu ze světa šmeliny vrátili do světa politiky, zaměstnání a v lepší a silnější pozici, než z jaké byli vyhozeni. Dá se tedy dnes spekulovat už i na výhru. Kdo chce vyhrát, hraje vždycky větší riziko. V bussinesu, sportu, práci.

Asi si na dostizích neprohlížíte důkladně koně, co doběhl předposlední, nestudujete sportovce, co se neumístili. Vítězná mentalita v Česku chybí. Možná proto nemá tak velká část lidí nutkání si zkusit "odvahu".

Je to úžasná disciplína. Nemusíte na ni mít vrozený talent, tělesné dispozice, nemusíte mít speciální stravu, šťastné dětství, pít iontové nápoje, ani vzdělání ze zahraniční university. Ani běhat nemusíte. Často stačí vědomost a vůle. Vědomost, že postavit se zlu je cesta za vítězstvím, určitě osobním - a vůle, aby to člověk vydržel.

Na druhou stranu: v Česku můžete počítat s velmi slabou konkurencí, takže šance, že skončíte aspoň na bedně je o to větší. Zkuste si osobní rekord v odvaze. Měří se jen vlastním svědomím.

Cena od Fondu není to nejdůležitější. Jen doplněk hodnoty, pocitu, vědomí - které nemůžete zažít, pokud to nedokážete.

Článek Nadační fond proti korupci ze dne 11. prosince 2014 - čtvrtek

Další články Nadační fond proti korupci