Patrik Sodoma

Obchodní ředitel pro Českou republiku společnosti Software Pro

Aby dodavatelé ICT služeb dokázali splnit náročné požadavky zákazníků, musí mít zajištěn přístup k širokému spektru služeb. V případě nákupu softwarového vybavení je běžným standardem pořizovat nové licence, avšak ne vždy mohou vyhovovat firemním potřebám.

Každý nepotřebuje nejnovější verze programů, ať už z důvodu, že nevyužije všechny jeho funkce, nebo nemá potřebný hardware, ale preferuje především cenu. Pro tyto zákazníky tu existuje alternativa v podobě druhotných licencí.

Cena může být ve srovnání s novým softwarem až o 70% nižší a ušetřené peníze lze využít na jiné výdaje. Tímto způsobem lze kupovat pouze trvalé softwarové licence, na druhou stranu 80% českých firem preferuje právě tuto variantu. Předplatné licence sice představuje komfortnější variantu využívání softwaru, na druhou stranu se vyplácí jen do tří let používání.

Při nákupu trvalé multilicence firma za produkt zaplatí pouze jednou a může ho využívat navždy nebo do doby, kdy ho prodá dále, protože ho už nevyužívá.

Je těžké vnímat rozdíl mezi OEM verzí, multilicencí, předplatným, verzemi pro státní správu, školskými verzemi, podmínkami aktualizací, downgrady a upgrady produktu. Výrobci podmínky naopak často mění za pochodu a firma má mizivou šanci, že se uvedené změny dostanou až k ní.

Nedávno jsme prostřednictvím licenčního softwarového auditu jedné státní organizaci našli prostor pro optimalizaci snížením počtu licencí, nabídli odkoupení těch přebytečných a v několika případech navrhli nákup výhodnějších licencí.

Mnoho firem si dnes uvědomuje, že nevyužité softwarové licence ve firmě nemusí zbytečně ležet, a to jen proto, že jejich výrobci je zpětně nevykupují. Trendem dnešní doby je jednoduše a legálně je odprodat prostřednictvím specialistů na obchod s použitým softwarem, jako je například společnost SoftwarePro.

Tohoto způsobu v Evropské unii využilo už několik tisíc firem a další se přidávají. Také české společnosti již na tento způsob znovuzískání investovaných finančních prostředků do licencí přišly.

Je alarmující, že kromě samotných počítačů jde také o přístroje se zabudovaným firmwarem, například ultrazvukové či rentgenové přístroje, výpočetní tomografie, magnetické rezonance, monitorovací přístroje na jednotkách intenzivní péče, pohotovosti a podobně.

Pokud je na počítač s operačním systémem po expiraci napojen například elektrokardiograf či elektroencefalograf, které měří základní životní funkce, potom jde opět, stejně jako v případě hackerského útoku, o časovanou nálož, jež může dřív nebo později vybuchnout.