logo INFORMAČNÍ INSTITUT, o.p.s.

Oligopolní chování nekonkurujících si operátorů vede k narušení hospodářské soutěže

V ČR existuje nízká konkurence na trhu mobilních služeb. Je sice pravda, že nízký počet hráčů na trhu sám o sobě nemusí znamenat, že si operátoři nekonkurují, avšak při pohledu na nadstandardní zisky českých operátorů díky předraženému volání, které čeští spotřebitelé musí platit, a to v kombinaci s nízkou kvalitou sítí, musíme logicky dojít k závěru, že si čeští operátoři vskutku nekonkurují.

Ve funkčním konkurenčním prostředí by totiž ani drahé a ani nekvalitní volání nebylo reálně možné: společnosti by mezi sebou o zákazníky a zisky soutěžily jak cenou, tak službami. To se však v ČR neděje. Čeští mobilní operátoři tak v plné obnaženosti praktikují kvintesenciální oligopolní chování.

Někdo může tvrdit, že se jedná o nepřiměřeně tvrdý závěr. Smyslem této sekce je proto toto naprosto střízlivé tvrzení podložit nezvratnými důkazy. Jelikož jsou následky oligopolního chování českých operátorů poměrně rozsáhlá problematika, je tato sekce logicky rozdělena do čtyř oblastí.

  1. Nadstandardní marže
  2. Předražené volání
  3. Nejhorší sít
  4. Nefunkční trh

Vysoké marže mobilních operátorů vykazují zvláštní charakteristiku tím, že jsou neúměrně vysoké ať už v rámci svých mezinárodních skupin nebo v porovnání s jinými velkými českými firmami a současně zaznamenávají neobvyklou imunnost vůči následkům hospodářské krize.

Tyto marže platí čeští spotřebitelé, kteří mají v průměru nejdražší mobilní volání nejenže v EU, ale i v celém vyspělém světě; a to celé v kombinaci, kdy ČR má nejhorší pokrytí 3G sítí v celé EU a současně průběžně druhé nejnižší investice do jejich rozvoje.

Kombinace vysokých marží, drahého volání a nekvalitní sítě nás proto musí nutně vést k podtrhnutí závěru o oligopolním chování a tedy o narušeném tržním prostředí v oblasti mobilních služeb.

A. Nadstandardní marže

V předchozí sekci spočítaný HHI index nám poukazuje na stav konkurence na trhu mobilních služeb, ale to pouze staticky. Určuje nám, zda-li je a nebo není daný trh konkurenční. Již nám ale neukazuje, zda-li si hráči na daném trhu konkurují a nebo ne. Ačkoli nám výsledek HHI indexu poukazuje na nekonkurenční prostředí v oblasti mobilních služeb v ČR, musíme ještě předložit evidenci, že operátoři této situace využívají a vskutku se chovají nekonkurenčně.

Velice průkazným faktem je v tomto případě nejen výše obratu jako takového, ale zejména pak poměr obratu firmy k zisku - tzv. marže. Ta je totiž u českých mobilních operátorů nebývale vysoká. Následující abulka ukazuje tržby mobilních operátorů za roky 2008 - 2010 v poměru k a) čistému zisku (označeno jako "Marže I"); b) k EBITDA (označeno jako "Marže II").

U společnosti Telefónica O2 v průběhu let 2008 - 2010 sice došlo ke snížení tržeb, ale na druhou stranu došlo ke zvýšení Marži I, a to z 44% na 45% a poté na 49%. U Marže II lze pozorovat stejný trend, kdy ta se zvýšila z 44% na 45% a poté na 49%.

Společnosti T-Mobile se podobně jako u O2 snížily tržby, ale zvýšila Marže I z 27% na 30% pro rok 2009 i 2010. Marže II se společnosti zvýšila z 33% na 37% a poté na 38%.

Vodafonu se také snížily tržby, ale jeho Marže I z 13% nejdříve stoupla na 14% a poté klesla na 11%. Maže II se společnosti z 15% v letech 2008 a 2009 snížila na 14%.

Z těchto uvedených marží lze vypozorovat dvě zaznamenáníhodné charakteristiky českých operátorů:

Neobvyklé jsou i marže českých operátorů v rámci svých skupin v jiných zemích. Porovnání Marže II jednotlivých operátorů v různých zemích nám totiž umožňuje efektivní srovnání srovnatelného. Následující dvě tabulky17 názorně srovnávají marže u společnosti T-Mobile a Telefónica O2 ve svých skupinách za rok 2011.

Vysoké marže mobilních operátorů ať už v rámci svých mezinárodních skupin nebo v porovnání s jinými velkými českými firmami a jejich imunnost vůči hospodářské krizi ve chvíli, kdy všechny jiné firmy musí šetřit, aby vůbec přežily, nás vede k potvrzení té skutečnosti, že mobilní operátoři využívají nízké konkurence na trhu a praktikují učebnicové oligopolní chování.

Tento neradostný závěr nás ovšem musí vést také k další záležitosti, a to je fakt, že na tyto marže operátorů musí někdo přispívat - a to je český spotřebitel ve formě předraženého volání.

B. Předražené volání

Byla-li by realita taková, že se u českých operátorů jednalo o prozíravost jejich managamentu, vrchol vyspělosti a efektivního chování, nemohl by proti jejich bohatým maržím nikdo nic namítat. Bohužel tomu tak není. Na jejich zámožné marže přispívá český spotřebitel, a to ve formě předraženého volání.

V této sekci bude prezentována v současně době nejkompaktnější metodika mezinárodního mobilního volání od OECD, potvrzující skutečnost o nejdražším mobilním volání v celé EU a v mnoha případech i v celém vyspělém světě. Následně bude také pojednáno o ostatních mezinárodních srovnáních, jejichž metodika je však chybná a dochází tak k nesprávným výsledkům.

OECD ve své metodice používá 6 druhů spotřebních košů. Každý z košů obsahuje určitý počet hovorů a SMS zpráv.

  1. 30 hovorů a 100 SMS
  2. 100 hovorů a 140 SMS
  3. 300 hovorů a 225 SMS
  4. 900 hovorů a 350 SMS
  5. 40 hovorů s předplacenou kartou
  6. 400 SMS a 8 hovorů

Ceny v jednotlivých zemích za jednotlivé spotřební koše jsou poté spočítány minimálně u dvou operátorů a současně tak, aby pokrývaly více než 50% populace v těchto zemích. Výsledné ceny za volání v jednotlivých spotřebních koších jsou poté v amerických dolarech (USD) přepočítány na koupěschopnost obyvatelstva v daných zemích (tzv. parita kupní síly - PPP).

Použití parity kupní síly je - na rozdíl od jiných poté uvedených metodik - mnohem přesnější ukazatel. PPP nám totiž porovnává porovnatelné, když reflektuje nejen koupěschopnost obyvatelstva v dané zemi, ale zejména pak různou úroveň nákladů operátorů v jednotlivých zemích. Výsledky tohoto výzkumu nejsou pro ČR nikterak příznivé.

Výsledky včetně grafů jsou následující:

U prvního spotřebního koše s 30 hovory a 100 SMS se ČR umístila jako třetí nejdražší v rámci OECD. Dražší volání v tomto spotřebním koši mají již jen v Maďarsku a Kanadě. Uvnitř EU se tak ČR umístila jako druhá nejdražší. Průměrná cena volání v OECD je USD 16,83 PPP, kdežto v ČR to je 25,59, tedy o 52% více než je průměr v OECD (včetně ČR).

U druhého a třetího spotřebního koše dle metodiky OECD (100 hovorů a 140 SMS; 300 hovorů a 225 SMS) se ČR u obou košů umístila suverénně jako nejdražší ve všech státech OECD, a tedy i uvnitř EU U 100 hovorů byla průměrná cena v OECD USD 33 PPP, kdežto v ČR USD 58,81 PPP, tedy o 78% více, než je průměr zemí OECD (včetně ČR). koše s počtem 300 hovorů byla průměrná cena mobilního volání USD 64.32 PPP a v ČR USD 140 PPP, tedy o 118% vyšší, než je průměr zemí OECD (včetně ČR).

U čtvrtého spotřebního koše (900 hovorů a 350 SMS) si ČR mírně polepšila, když se umístila na sedmém místě ze 34 zemí OECD. V rámci zemí EU jsme však již na čtvrtém místě s nejdražším mobilním volání. Průměrná cena mobilního volání v rámci OECD byla u tohoto spotřebního koše USD 122,71 PPP a v ČR USD 189,49.

U pátého spotřebního koše se 40 hovory s předplacenou kartou se ČR umístila na jedenáctém místě z 34 zemí OECD, ale v rámci EU máme opět čtvrté nejdražší volání. Průměrná cena mobilního volání v rámci OECD u tohoto spotřebního koše byla USD 21,74 PPP a v ČR USD 25,59 PPP, tedy o 18% vyšší, než je průměr zemí OECD (včetně ČR).

U úzce specifického šestého spotřebního koše s počtem 400 SMS a 8 hovorů se ČR umístila na desátém místě z 34 zemí OECD a v rámci EU na šestém místě s nejdražším volání. Průměrná cena mobilního volání v rámci OECD u tohoto spotřebního koše byla USD 22,84 PPP a v ČR USD 25,59 PPP, tedy o 12% vyšší, než je průměr zemí OECD (včetně ČR).

Ačkoli nejsou výsledky výše uvedeného mezinárodního srovnání cen mobilního volání v zemích OECD pro jednotlivé koše v ČR vždy jednoznačně stejné, v průměru však vyplývá, že ČR má suverénně jedno z nejdražších mobilních služeb jak v zemích OECD, tak v zemích EU.

Neexistuje tak spotřební koš, kde by ČR byla s cenami pod průměrem vyspělých zemích. U spotřebního koše se 100 a 300 hovory volání je dokonce nejdražší ze všech 34 zemích OECD. Spotřební koš se 100 hovory lze současně považovat v ČR za průměrný, z čehož vyplývá, že ČR má v průměru nejdražší mobilní volání nejen v EU, ale v celém vyspělém světě.

Ve svém Country Report OECD k ČR dodává:

Srovnání dochází k překvapivému zjištění:

Jinými slovy, ceny mobilního volání v ČR jsou, dle ČTÚ, v rámci zemí EU, Švýcarska a Norska více či méně na průměru těchto zemí, a v žádném případě ceny našich služeb nejsou extrémní. Přestože ČTÚ použil stejné spotřební koše jako již výše zmíněná zpráva OECD, dochází k diametrálně odlišnému závěru.

Na rozdíl od OECD, zpráva ČTÚ trpí několika zásadními nedostatky:

  1. Ve srovnání ČTÚ je aplikován pofidérní způsob, kdy je v zemích, se kterými je ČR porovnávána, komparována pouze s ceníky operátorů s největším tržním podílem. O2, T-Mobile a Vodafone je tak jednotlivě srovnáván s největšími operátory v daných zemí, kteří také bývají současně ti nejdražší. Porovnává se proto naprosto neporovnatelné, což by se u vrcholného orgánu státní moci výkonné nemělo stávat.
  2. Chybí přepočet na kupní sílu obyvatelstva (tzv. parita kupní síly - PPP). Srovnání ČTÚ tak nebere v potaz nejenže rozdílnou koupěschopnost obyvatelstva v dané zemi, ale zejména rozdílné náklady operátorů v těchto zemích (tak, jak to dělá zpráva OECD). Náklady jsou totiž u českých operátorů nižší, než jsou v západních vyspělých státech. Proto nelze izolovaně srovnávat pouze výši cen volání a snažit se tak uměle ospravedlnit jejich vysokou cenu.
  3. Pochybnosti nad postupem ČTÚ v mezinárodním srovnání je i co se týče vybraných tarifů určených pro srovnání. Jejich volbu, jako naprosto irelevantní, špatné a zavádějící kritizují některá média, ale dokonce i samotní čeští operátoři.

Skutečnost, že si za tímto srovnáním již moc nestojí ani její samotný autor. ČTÚ, ukazuje fakt, že ji nezahrnuje do své každoroční "Zprávy o vývoji cen služeb u elektronických komunikacích", kam by celkem logicky měla patřit a srovnání již dále příliš nepropaguje.

Nicméně, i kdyby jsme přes výše zmíněné výhrady vzali mezinárodní srovnání cen mobilního volání dle ČTÚ v potaz, tak největší mobilní operátor O2 v tomto srovnání stojí (s výjimkou úzce specifického koše se 400 SMS) nad průměrem zemí EU a Švýcarska s Norskem. A to i přes to, že jsou porovnávány pouze operátoři s největším tržním podílem a bez nutného přepočtu na paritu kupní síly.

Zde jsou výsledky jednotlivých košů:

  1. Koš 30 hovorů
    Průměrná cena v Evropě za měsíc bez ČR je 495,4 CZK, kdežto u O2 to je 560,9 CZK, což jej řadí jako desáté nejdražší mobilní volání z 29 zemí Evropy.
  2. Koš 100 hovorů
    Průměrná cena v Evropě za měsíc bez ČR je 834,19 CZK, kdežto u O2 to je 1172,4 CZK, což jej řadí jako šesté nejdražší mobilní volání z 29 zemí Evropy.
  3. Koš 300 hovorů
    Průměrná cena v Evropě za měsíc bez ČR je 1556,8 CZK, kdežto u O2 to je 2360 CZK, což jej řadí jako páté nejdražší mobilní volání z 29 zemí Evropy.
  4. Koš 900 hovorů
    Průměrná cena v Evropě za měsíc bez ČR je 3448,88 CZK, kdežto u O2 to je 5886,9 CZK, což jej řadí jako páté nejdražší mobilní volání z 29 zemí Evropy.
  5. Koš 40 hovorů s předplacenou kartou
    Průměrná cena v Evropě za měsíc bez ČR je 504,24 CZK, kdežto u O2 to je 670,6 CZK, což jej řadí jako páté nejdražší mobilní volání z 29 zemí Evropy.
  6. Úzce specifický koš 400 zpráv
    Průměrná cena v Evropě za měsíc bez ČR je 867,65 CZK, naproti tomu u O2 to je podprůměrných 548,3 CZK, což jej řadí až jako dvacáté druhé nejdražší mobilní volání z 29 zemí Evropy.

I přes výhrady v metodice mezinárodního srovnání od ČTÚ tak největší český operátor vychází jako dražší než je průměr cen ostatních největších operátorů v jednotlivých zemích EU společně se Švýcarskem a Norskem.

Argumentace k ospravedlnění drahého mobilního volání v ČR samozřejmě nekončí pouze u klamných mezinárodních srovnání. ČTÚ a čeští mobilní operátoři rádi svorně sahají k eufemistickému odůvodňování o kontinuálním poklesu cen za mobilní služby za několik posledních let, ale také o snižujícím se průměrném výnosu na jednoho telefonní číslo. Tyto argumentace jsou ovšem zcela mylné. V poslední zprávě o vývoji trhu elektronických komunikacích za rok 2010 ČTÚ píše:

"V posledních čtyřech letech docházelo k postupnému poklesu průměrné ceny za minutu volání. Průměrná cena za účtovanou minutu volání v mobilní síti v roce 2010 činila 2,56 Kč za minutu, což představuje meziroční pokles o 5,58 %. Průměrná cena za reálnou minutu volání v roce 2010 činila 2,99 Kč, což představuje meziroční pokles o 5,69 %."

Výše uvedený graf ze stejné publikace ČTÚ skutečně potvrzuje, že v průběhu několika posledních let postupně dochází ke snižování průměrné ceny za mobilní volání. V tomto faktu není žádný rozpor, ale jejich interpretace a užití v argumentaci o cenách volání v ČR má dvě zásadní vady na kráse:

  1. Data sice ukazují na postupné snížení cen mobilního volání, ale z původně relativně vysoké ceny. Jinými slovy, to, že se cena postupně snižuje nic nemění na skutečnosti, že cena je stále vysoká, jak již bylo prokázáno výše v porovnání se zahraničím. Argumentace postupně se snižující cenou je tak rovna dokazování, že rohlík za 100 korun není drahý, když před pěti lety stál korun 150. Jedná se tak sice o sličnou rétorickou figuru, ale s realitou nemá samozřejmě nic společného.
  2. Druhý problém s tímto argumentem leží ve skutečnosti, že průměrná cena volání zahrnuje jak maloobchodní, tak velkoobchodní ceny. Velkoobchodní ceny, které jsou až o pětinu nižší, díky větší vyjednávací pozici velkoodběratelů, tak snižují celkovou průměrnou cenu volání vyjádřenou v předešlém grafu a tím napomáhá zkreslovat snižující se průměrnou cenu volání v čase.
  3. Navíc zde platí faktum, že ačkoli se průměrná cena za minutu volání může průběžně snižovat, čeští operátoři jsou vynalézaví a hledají nové cesty, jak sisnižující se ceny na českých zákaznících vykompenzovat. Zde je nejexemplárnějším příkladem změna způsobu účtování z účtování po první uplynuté minutě po sekundě (tzv. 60+1) na účtování po celých minutách (tzv. 60+60), které zajistí udržení zisků při snižování cen hovorů za minutu. Ta zvyšuje konečný účet pro spotřebitele o 24%.

V již výše zmíněné zprávě o vývoji trhu elektronických komunikacích za rok 2010 ČTÚ píše také o snižujícím se průměrném výnosu na jednu aktivní SIM kartu:

"V roce 2007 bylo ve sledovaném období (2005 - 2010) dosaženo nejvyššího ARPU (průměrný roční výnos za hlasový mobilní provoz/uživatele), a to více jak 4200,- Kč. Od r. 2008 dochází k poklesu ukazatele ARPU za hlasové služby. Ve sledovaném roce 2010 došlo už jen k mírnému meziročnímu poklesu ARPU za hlasový provoz. Meziroční pokles byl pouze o 0,1 % na hodnotu 3154,- Kč/uživatele."

Výše uvedený graf, také ze stejné publikace ČTÚ, skutečně potvrzuje, že v průběhu několika posledních let postupně dochází ke snižování průměrného výnosu z jedné SIM karty za mobilní volání. Ale opět, interpretace a jejich užití v argumentaci o cenách volání v ČR má dvě zásadní vady na kráse:

  1. Průměrný výnos za hlasový provoz se snižuje, jelikož v ČR dochází také k postupnému zvětšování poměru počtu aktivních SIM karet. Zatímco v roce 2007 byla penetrace ve výši 128%, v roce 2010 dosáhla již 137% (viz. také následující graf). Logicky pak se zvyšujícím se počtem aktivních SIM karet na stejný počet obyvatelstva dochází v průměru k nižšímu výnosu na jednu kartu. A to z toho důvodu, že jeden uživatel, který si pořídí druhou SIM kartu neprotelefonuje dvakrát více minut, než s jednou kartou.
  2. Druhá vada při argumentaci k ospravedlnění drahého mobilního volání je shodná s druhou, již výše zmíněnou výtkou u průměrně snižující se ceně mobilního volání, a to ve formě zahrnutí i velkoobchodních cen do tohoto průměru. To pak dále snižuje průměrný výnos za hlasové volání u mobilních služeb.

Z těchto důvodů, argumentace o postupném snižování výnosů na jednu SIM kartu a o průměrném snižování cen mobilního volání pro odůvodnění jejich vysokých cen je proto naprosto lichá. Jedná se jenom o povrchní a efektivní rétorickou figurou. Ačkoli tyto data hezky vypadají a dokonce v médiích i hezky znějí, jejich používání je v tomto kontextu zcela zavádějící.

V případě fungujícího tržního prostředí, kde si firmy opravdu konkurují a kde díky konkurenčnímu boji dochází ke snižování cen a zvyšování kvality, by k této situaci nemohlo nikdy dojít; a to navíc v kombinaci se situací, kdy máme v průměru nejdražší ceny mobilního volání v celém vyspělém světě. Srovnání OECD nám vskutku věrohodně poukazuje na tuto neblahou skutečnost, jež je následkem oligopolního chování českých operátorů. Nízká kvalita našich sítí pak podtrhuje pravdivost tohoto tvrzení.

C. Nejhorší sít

Mimo vydatných zisků a v porovnání se zbytkem světa drahé volání, je třetím následkem nekonkurenčního prostředí i to, že místní operátoři nemají žádný důvod investovat do rozvoje mobilních sítí. Český mobilní trh je (pře)nasycen a operátorům tedy chybí jakákoli motivace bojovat o nové zákazníky, ale také nabízet levnější a kvalitnější služby.

Není k tomu důvod, když jejich oligopolní přístup vynáší tolik, kolik vynáší. Výsledkem pak je nízká kvalita naší mobilní sítě. Ta je manifestovaná v nepříjemné realitě, kdy čeští operátoři mají druhý nejmenší podíl investic do rozvoje mobilních sítí k tržbám v celé EU, díky čemuž má ČR nejhorší pokrytí 3G sítí v celé Evropské unii.

Tuto nepříjemnou skutečnost se, ČTÚ opět snaží zakamuflovat tím, když ve své "Zprávě o vývoji trhu za rok 2010" poskytl velice zavádějící graf (viz níže), který doprovodil tímto komentářem:

"V roce 2010 celkové investice do sítí a služeb elektronických komunikací subjektů působících na českém trhu meziročně vzrostly o 4,1%, až na hodnotu 15,02 mld. Kč. Naopak investice do hmotných aktiv pevných sítí meziročně poklesly téměř o 7,1%, na hodnotu 5,13 mld. Kč. Nejvyšší dynamiku nárůstu investic v roce 2010 představovaly investice do hmotných aktiv mobilních sítí, které meziročně stouply o 45,0% na hodnotu téměř 6,57 mld. Kč. V roce 2009 tyto investice vykazovaly meziroční nárůst jen 1,0%. U investic do hmotných aktiv v jiných členských státech EU došlo k meziročnímu poklesu o 59,5% na 0,27 mld. Kč, obdobný meziroční pokles (56,4 %) byl zaznamenán i v předchozím roce."

Zejména pak poslední věta navozuje dojem, že v jiných zemích EU se investuje do rozvoje sítě mnohem méně než u nás. To může nepozorného čtenáře jistě zmást, pokud si nepřečte malým písmem napsanou větičku pod grafem, která říká: "Investice do hmotných aktiv v jiných členských státech EU = zahraniční investice českých podniků do dlouhodobého hmotného majetku do sítí a služeb elektronických komunikací v členských zemích EU pořízené v průběhu sledovaného období."

Jednoduše řečeno, jedná se o investice českých operátorů v zahraničí, a ty jsou přirozeně naprosto minimální. ČTÚ tak opět neposkytuje relevantní statistiku o tom, jak v porovnání se zahraničím čeští operátoři investují do rozvoje svých sítí.

Faktem totiž je, že čeští operátoři investují do svých sítí naprosto minimálně. Absolutní čísla samozřejmě nejsou průkazná, proto se standardně používá poměr investic k obratu. Jinými slovy, porovnává se kolik procent ze svých tržeb operátoři investují zpět do rozvoje svých sítí. Při tržbách za provoz v mobilních službách ve výši 74,4 mld. CZK a investicích ve výši 6,57 mld. CZK v roce 2010, tvoří v českém pojetí poměr investic k obratu pouze 11,3%.

Fakt, že je toto číslo velice nízké potvrzuje následující graf, který poměr investic k obratu dává do mezinárodního srovnání, a to v roce 2008. Čeští mobilní operátoři v tomto roce investovali pouze 10,5%, což není výrazná změna oproti roku 2010. V mezinárodním srovnání tak v procentuálním vyjádření čeští operátoři investovali druhou nejnižší hodnotu, jež je hluboko pod průměrem EU Jinými slovy, čeští operátoři své horentní zisky neinvestují zpět do rozvoje sítí.

Nízké investice do rozvoje sítí pak musí logicky vést k jejich nízké kvalitě. Malé investice by byly ospravedlnitelné, kdyby česká mobilní sít byla jedna z nejmodernějších v Evropě. Dávalo by pak logický smysl, že v případě, že ČR používá nejlepší mobilní technologie, není důvod do sítě více investovat. Skutečnost je však přesně opačná. ČR má nejhorší pokrytí 3G sítí v celé EU.

Kvalita naší sítě tak není špatná, ale přímo tragická. Číselně vyjádřeno, operátoři sice pokrývali k 31.12. 2010 3G sítí okolo 50% obyvatel, ale současně méně než 5% našeho území. K dnešnímu datu pokrytí sice činní okolo 60% obyvatel, což stále činí méně než 10% našeho území. Níže uvedená mapa názorně ukazuje pokrytí 3G sítí v Evropě na začátku roku 2012, kde ČR je na tom v rámci EU prokazatelně nejhůře.

ČR tak drží neslavné prvenství, kdy čeští operátoři do naší nejhorší sítě v EU investují druhou nejmenší částku v celé EU Naše zaostalá mobilní síť tak bude ještě ve větší míře zaostávat za jinými evropskými státy. Zejména pak v kontextu neuvěřitelných zisků tuzemských operátorů se vskutku jedná o trestuhodnou situaci.

To má samozřejmě za následek to, že čeští občané nejsou schopni využívat nejmodernější technologie, zejména pak ve formě rychlého internetu. Ten je v dnešní době elementárním předpokladem ekonomickospolečenského rozvoje dané společnosti. Přestože pak ČR má, jak ukazuje následující graf, penetraci mobilních karet ve výši 136% (tedy 136 aktivních SIM karet na 100 obyvatel), tento graf dále ukazuje, že ČR má nejnižší využití 3G technologie v celé EU.

Na tuto neblahou skutečnost ve větším detailu poukazuje i další graf, který řadí ČR na úplný chvost co se týče procentuálního vyjádření počtu zákazníků používajících 3G sít z celkového počtu aktivních SIM karet. Číselně vyjádřeno se jedná o celkový počet 354166 zákazníků, kteří využívali v roce 2009 nové 3G sítě.

ČR tak má nejenže v průměru nejdražších mobilních volání ve vyspělém světě a EU, ale také má nejhorší pokrytí 3G sítí a druhé nejnižší investice do jejich rozvoje v celé EU To má samozřejmě negativní dopad do rozvoje českého hospodářství, ke kterému rozvoj mobilních datových služeb bezesporu patří. Tuto praxi českých operátorů umožňuje trh mobilních služeb, který je nefunkční.

D. Nefunkční trh

Není to jenom imunnost českých operátorů vůči hospodářské krizi a jejich nadstandardní marže, jež poukazují na narušené hospodářské prostředí, ale také jejich imunnost vůči změnám struktury jejich nákladů ve formě tzv. terminačních poplatků. Terminační poplatky jsou poplatky regulovány ČTÚ, jež jsou ceny, které operátoři platí za hovory do sítí jiných operátorů.

Jedná se jinými slovy o mandatorní náklady operátorů. Snížení těchto nákladů by v plně konkurenčním prostředí mělo vést i ke snížení cen pro konečné zákazníky. To je také důvod, proč Evropská komise dříve tlačila ČTÚ ke snížení těchto poplatků. Národní regulátor až po tlaku Evropské komise tyto terminační poplatky, jak ukazuje následující tabulka, snížil:

Mezi roky 2009 a 2011 došlo ke snížení terminačních poplatků o skoro celé 2 korunu z 2,99 Kč na 1,08 Kč. Toto snížení nákladů operátorů o 81% se ale projevilo na snížení u cen koncovým zákazníkům jen minimálně, ne-li skoro vůbec - to připouští i samotný ČTÚ.

Snižování terminačních poplatků, které mělo dosáhnout snižování cen pro koncové spotřebitele, tak mělo naprosto zanedbatelný efekt. V plně funkčním konkurenčním prostředí by ke snížení cen pro koncové zákazníky muselo dojít. Ne však v ČR. Nepromítnutí snížení mandatorních výdajů operátorů do cen pro koncové zákazníky potvrzuje, že se u mobilních služeb jedná o narušené tržní prostředí.

Nefunkční tržní prostředí v ČR dovoluje operátorům mít nejenže nadstandardní zisky, ale také v průměru nejdražších mobilních volání ve vyspělém světě a EU, nejhorší pokrytí 3G sítí a poměrově druhé nejnižší investice do jejich rozvoje v celé EU Český mobilní trh je díky nedostatečné konkurenci narušen a umožňuje místním operátorům oligopolní chování a poškozování českých zákazníků a potažmo tak celého českého hospodářství.

Příčinou tohoto stavu je bohužel samotný ČTÚ, který je nefunkční a jehož předseda Pavel Dvořák řádně neplní svou funkci při ochraně spotřebitelů a vytváření konkurenčního prostředí.

INFORMAČNÍ INSTITUT, o.p.s.: STUDIE O SELHÁNÍ ČTÚ / březen 2012

Studie se skládá ze čtyř sekcí:

  1. STAV - Nízká konkurence na trhu mobilních služeb v ČR
  2. NÁSLEDEK - Oligopolní chování nekonkurujících si operátorů vede k narušení hospodářské soutěže
  3. PŘÍČINA - Nefunkční ČTÚ: Pavel Dvořák účelově neplní svou povinnost
  4. ŘEŠENÍ - Úkolem pro vládu ČR je snížení cen mobilních služeb

Článek INFORMAČNÍ INSTITUT, o.p.s. ze dne 7. března 2012 - středa

Další články od INFORMAČNÍ INSTITUT, o.p.s.

Power BI Day 2018